ŠKODAteam letos vstupuje do dvacátého roku svého fungování a já už nějakou dobu přemýšlím jaké roky to vlastně byly, co jsme za tu dobu dokázali a co bude dál ...
Psal se rok 2001 a podobný pacient jako tenkrát já píše, že by se chtěl sejít a pokecat o škodovkách. Jeden společný oběd, pár mejlů a hlavně tuny písmen po ICQ dává vzniknout prvnímu srazu ŠKODA. Padlo místo, padl termín a snad zázrakem nás tenkrát obklopili samí nadšení a šikovní kluci a holky, kteří dali za vznik zlatému pořadatelskému jádru na příštích mnoho let. Kemp Ruál se na jaře 2002 zaplnil do posledního místa a pod tíhou endorfinu štěstí a galonů jablíčka, se ještě ten večer rozhoduje, že jeden sraz ročně je zoufale málo :) Skutečně tentýž rok děláme i podzimní sraz, tentokráte již víkendový a také prvně v kempu Běšiny, kde se dvakrát ročně scházíme dodnes.
Dál už to bylo jak na horské dráze, i když tam se střídá stoupání s pádem, zatímco my jen stoupali. Hlavně v začátcích jsme měli obrovské štěstí na pořadatele, byli nadšení že se něco děje, přicházeli s novými nápady a když něco úplně nevycházelo, potili krev, abychom se na konci srazu mohli hrdě podívat lidem do očí.
A byla to skutečná jízda :) Schůze v hospodě, kde teklo pivo proudem a stmelovací akce, při kterých šlo kolikrát i o život :) Posrazovky, společné výlety, sjíždění řek, silvestry ... Dalo by se říct, že prvních deset let srazů byl vlastně jeden velkej mejdan a sraz od srazu jsme neskutečně posouvali naše hranice. Měli jsme hlavu plnou prdlých nápadů, které jsme postupně přiváděli v život a seznámili jsme účastníky se všemi živly :) Po zemi jsme jezdili a chodili, na vodě pluli s lodí, blbli při Aquazorbingu a dokonce jsme byli i pod vodu v potápěčském zvonu. Ve vzduchu jsme se vznášeli lanovkou na Pancíř a někteří s námi dokonce letěli i balónem. A poslední živel oheň? Tak na tom jsme udělali a rozdali nejedno prasátko :)
Postupem doby vznikl název ŠKODAteam i oficiální klub ŠKODAteam klub v AČR, vznikly nové webové stránky, od jízd zručnosti jsme to dotáhli na amatérskou rallye, začali jsme vydávat vlastní nástěnný kalendář, volili jsme si vlastní Dívku ŠKODAteamu, založili jsme Rally ples a prvně narvali kulturní dům k prasknutí ... Rozjeli jsme AutoKino, uspořádali několik slalomů na sněhu a začali pořádat janovické kolo pošumavského SlalomCupu. Dalo by se říct, že na co jsme sáhli, to se povedlo ... Je ale pravda, že to byla hodně krát pořádná dřina a zvláště v dnech akce jsme si nejednou sáhli na dno ... Ono skoro nikdy nic nešlapalo na první dobrou, jen prostě jsme vždycky pod tlakem dokázali najít tu správnou cestu jak problémy přetavit v úspěch. A vždycky jsme si dokázali o problémech promluvit a vymyslet jak jim příště předejít.
Srazy nás všechny bavili, bylo to naše společné dítě, které nikdo z nás nechtěl nechat padnout. Nutno ještě zmínit, že prakticky všichni jsme to dělali bez nároku na odměnu. Stačilo nám společné kamarádství, společné pařby i společný úspěch ... Každý jeden pořadatel zapadal do soukolí ŠKODAteam a nějak nás všechny posunul kupředu a na oplátku i celek nějak posunul každého z nás. Všem kteří kdy jakkoli pomohli ŠKODAteamu za to patří veliký dík.
Asi největší svoji sílu ŠKODAteam ukázal pro ostatní v tom nejhorším roce, v roce Covidím. I v téhle době se podařilo uspořádat Rally ples i oba srazy a pod hlavičkou ŠKODAteamu se našilo přes 5000 roušek do nemocnic a byli jsme to my, kdo zahájil éru AutoKin po celé republice a věřím, že minimálně v první vlně, jsme byli nejznámější AutoKino v republice. Sjížděli se k nám lidé z celé republiky a přes dva týdny drnčel telefon, kdy nás profesionální kina i agentury prosily o radu. Konečně jsme udělali tu pomyslnou "díru" sice ne do světa, ale alespoň do republiky :) A ŠKODAteam plnil stránky novin a televizní zprávy. A vlastně to je i to co mě na ŠKODAteamu baví, hledat cestu tam, kde ji ostatní nevidí, dělat věci, které ostatní nedokážou. Nikdy totiž neříkej, že něco nejde, protože přijdeme my, kteří neví že to nejde a uděláme to. Paradoxem je, že na Olymp slávy ŠKODAteam usedl v době, kdy už se jeho aktivní členové dali počítat snad jen na prstech jedné ruky.
Takové tedy byly začátky a zlatá éra ŠKODAteamu. S každým dalším srazem a rokem ale postupně začalo zlaté jádro ŠKODAteamu řídnout. Co se stalo? Pohádali jsme se? Doufám že ne, jen prostě byla zahájena generační výměna pořadatelů a my nebyli a dodnes nejsme připravení.
Zatímco já jsem do ŠKODAteamu vstoupil jako 26 letý ženáč s tříletou dcerou Klárou, zbytek teamu byli mladí kluci a holky buď těsně po škole a nebo ještě školou povinní. Takže zatímco u mě jedinou změnou bylo narození druhorozeného syna, ostatním se ten život změnil zásadně. Ukončili školy, začali chodit do práce, našli si partnery, založili rodiny, začali splácet hypotéku ...
Zatímco oni tím mejdanem žili, protože neměli jiné povinnosti a zrovna se nedalo dělat nic lepšího, já už od samého začátku utíkal od rodiny ... Pořadatelům se stalo to, co se nestalo mně - dospěli. Stali se z nich partneři, z leckterých už i rodiče ... a nutno přiznat, že jsou určitě lepší partneři a rodiče, než jsem byl kdy já. Dali přednost svým rodinám. Někomu se třeba začne časem stýskat a vrátí se, že je ale generační výměna zahájena a že nejsme připraveni je ale prostě holý fakt.
Já upřednostňoval ŠKODAteam a uskromňovat a přizpůsobovat se musela rodina. Ne každý to tak udělá a je to dobře. Já do ŠKODAteamu vložil veškeré ambice na úspěch a to pro mě bylo nejdůležitější. Podle ŠKODAteamu se řídil celý můj soukromý život, celá rodina a je fakt, že to kvůli ŠKODAteamu i soukromě hodně skřípalo. Mně se sen splnil, ŠKODAteam se stal úspěšným, daní za to pro mne je uteklé dětství obou dětí i vědomí, že rozhodně nejsem otcem roku. Jinak to ale asi tenkrát ani nešlo. Všichni byli mladí a bez závazků a když pařili všichni, pařil i ten co měl děti ... co na tom že malá Klárka v tom řevu nemohla třeba usnout a v manželce vařila krev ... A to je asi i důvod, proč už žádná pařba nebude taková jako dřív, pořadatelé dospěli ... Nikdo z nich si už nesedne do sání zapřáhlých za autem nebo nebude driftovat s dvěma promilema na žíle v serpentýnách, zvlášť když vedle v pokoji má dítě a manželku. Pořadatelé dospěli a dospělost a zodpovědnost, už bohužel není taková jízda.
Aby to ale nebyl jen holý alibismus, určitě naše uskupení nebylo vždycky dokonalé. Zřejmě jsme o některé pořadatele přišli i díky ponorce a možná i nějakým zákulisním "hrám" tak jak to v kolektivech bývá. Občas někdo něco plácne, druhý to donese třeba vytržené z kontextu a neštěstí je tu ... To se stává i v lepších rodinách a filmaři o tom dokáží natočit celé telenovely. Občas se dozvím i co jsem prý řekl já ... Řekněme si to na rovinu, ředitel byl, je a zřejmě i bude debil ... Myslel jsem, že je to všeobecně známo. Kdo se tomu po těch letech ještě diví?
A tak když se před posledním srazem dělala schůze, už tam nebylo dvacet nebo deset lidí, nebylo jich ani pět, byl jsem tam já a Vláďa. Ten Vláďa, který před dvaceti lety napsal, pojď se sejít a pokecat o autech ... A tak jsme se po dvaceti letech vlastně dostali zase zpátky na začátek, kruh se uzavřel.
Máme před sebou dvacátý rok ŠKODAteamu, máme hrstku lidí z pořadatelského teamu a dokážeme sehnat "mraky" lidí, kteří si za peníze stoupnou kam jim ukážeme. Udělat sraz tedy není problém, problém je, že nás to takhle až tak nebaví. Chybí mi ten šrumec, který býval na schůzích, chybí mi ty kecy, i ty ztřeštěný nápady, který při schůzích padaly, prostě ten živý brainstorming podpořený žejdlíkem piva. Ono se věci dobře dělají, když vidíte nadšení kolem sebe, když Vás někdo hecuje, když máte chuť dokázat všem, že to dokážete i když si všichni myslí že to nejde ... Přesně tohle byly ty podněty, které nás vždycky hnaly kupředu a díky nim byl každý sraz o level výš.
Ředitele ŠKODAteam prostě baví, je to jeho třetí dítě, svůj život má spjatý se ŠKODAteamem ... Chce to určitě dotáhnout do čtyřicátého srazu, což je letos na podzim, ale vlastně by chtěl zažít i padesátý sraz a vlastně má pořád se ŠKODAteamem ještě velké plány a ŠKODAteam podle něj ještě neřekl poslední slovo ... V hlavě má takové blázniviny jako ŠKODAteamáckou klubovnu, muzeum nebo třeba vlastní kemp ... Jsou to úlety, já vím, ale stejně tak bylo před dvaceti lety úlet si myslet, že budeme závodit po čínovském okruhu a nebo že se nás pořadatelé obřích koncertů budou ptát jak udělat AutoKino :)
Ředitel je prostě blázen a radši padne on než nechá padnout ŠKODAteam a jednou ho asi budou muset vytáhnout nohama napřed nebo aspoň se spadlým koutkem ... Ale k tomuhle všemu prostě potřebuje někoho, s kým může to nadšení sdílet, s kým se o tom může bavit, koho bude přesvědčovat že je to fakt dobrý, nebo naopak kdo bude přesvědčovat jeho. Zkrátka někoho kdo ho bude nabíjet a podporovat ale i s kým se bude hádat a koho si vyslechne.
Hodněkrát se účastníci nabízeli, že když bude potřeba, pomůžou. Hodně z nich i využíváme, problém je, že když nějakou bejkárnu vymyslíme a dáme jí zelenou, musí jí někdo řídit, musí jí mít někdo na starost a to člověk, který se chce účastnit srazu nedokáže. Za vším musí být někdo, kdo danou aktivitou žije, kdo chce aby se to povedlo. A bohužel účast na srazu s pořadatelováním časově kryje.
Co ŠKODAteamu chybí?
Chybí nám nadšenci, kteří jsou schopni se scházet na schůzích a společně s námi vymýšlet bejkárny, které se pak budeme snažit dát do života. Prostě lidi, kteří mají čas a dají se s nimi vymýšlet nové nápady a dokáží i pomoci s jejich realizací. Nic víc, nic míň. Najdeme někoho, kdo tu kouli ŠKODAteam bude alespoň chvilku kutálet s námi? Napiš nám na erman@skodateam.cz a já ti to osobně rozmluvím :)