- Přidat do oblíbených - Switch to English škoda quickbar >>  skoda-tuning.cz |  skoda110r.cz |  skoda110r.com |  skoda.daves.cz |  skoda-virt.cz |  techweb 
 
ddd
Načítám obsah...



Vyhledávání
Peníze v banku
530 Kč
Co je to bank a jak čerpat?
Menu

[ Mapa stránek ]
Foto Tip
!Škoda 130 LR/H

Škoda 130 LR/H

WebShop Tip
Naše projekty
www.skodateam.cz
dumsnu.skodateam.cz
vysivky.skodateam.cz
Reklama


Navigace

>> 

Domů

-

Články

>

Výlety Škodovkou

>

Výlet eRkem do Prahy

 <<



Autor:
32767+7516 (286529)eRman (Administrátor)
     286902236   
Vytvořeno: 12.03.2005 - Změněno: 17.03.2005

Výlet eRkem do Prahy



Jednoho krásného dne, psal se tehdy rok asi 1996 a byl podzim nebo už zima, jsme se rozhodli vyjet si tenkrát s ještě přítelkyní na výlet za kulturou do Prahy. Tenkrát dávali asi miliontej díl muzikálu "Jesus christ superstar". Vzhledem k tomu že z těch milionu dílu jsem já na něm byl už minimálně hodněkrát a přítelkyně ještě o párkrát víc, věděli jsme do čeho jdem a že se nudit nebudem. Jediný nad čím jsme přemýšleli bylo na kterém sedadle v hledišti jsme ještě neseděli....

Provedl jsem namátkovou kontrolu eRka bez které nikdy nevyjíždím. Dvoje dveře, čtyři kola ( na ty jsem byl tenkrát hodně pyšnej, neboť jsem vyměnil originály 14" kola za "nádherný" nový disky 13". Byly v originále nastříkány černou barvou a já jsem tenkrát stříbřenkou natřel lem disků, takže vypadaly opravdu suprově. Jako třešnička na dortu pak byly asi z 90% sjeté staré 185ky gumy. Jo to jsem se tehdy prásknul přes kapsu ), volant, pedály. Výborně auto je ve špičkovém stavu, můžeme jet.

Z Klatov jsme tenkrát vyjeli už ani nevim kdy. Protože dálniční známka je pro našince moc drahá, uháněli jsme si to po staré cestě. Za doprovodu určitě tenkrát TECHNA a řehotu kobyl, které jen čekali až jim popustím opratě, jsme uháněli vstříc kulturním zážitkům ne menší rychlostí než je maximálka na dálnici. Já samozřejmě držel volant, přítelkyně mapu.

Do Prahy jsme dojeli bez větších problémů, pomineme-li určitě minimálně dvě čurací zastávky. Dokonce se mi podařilo dojet i na výstaviště ( spíš než orientační smysl mám orientační nesmysl ) a zakoupit lístky. Bylo kolem druhé hodiny odpoledne, tak co s načatým odpolednem, když představení začínalo až v osm hodin ? V hlavě se zrodila šílená myšlenka. Praha přece skýtá tolik možností, tolik kulturního vyžití. Prostě se projedem, mrknem na staromák,... Vždyť se přece nemůže nic stát, mapu přece máme, ...

Vyrazili jsme napospas pražským ulicím a protože je tam provoz opravdu rychlý snažil jsem se držet krok. A tak se stalo že po pěti minutach jsme byli v pr... no prostě jsme zabloudili. Zastavil jsem na nejbližším místě kde se dalo. V Praze to prakticky znamená, že když zjistíš že jsi v pr... tak musíš ujet ještě tak 5 kilometrů abys mohl zastavit a podívat se do mapy. Věřte mi vim o čem mluvim. V Praze už jsem párkrát byl a jak se říká že všechny cesty vedou do Říma, tak pro Prahu by se to dalo jemně poupravit. No nic. Zastavil jsem. Podíval jsem se na přítelkyni a pak na mapu kterou dřímala ve svých rukou. Upřeným zrakem hledala ulici kde jsme zastavili. Vypnul jsem motor a zaposlouchal se do rádia. Když dohrála písnička a vyslechl jsem si zprávy z domova a zahraničí došla mi trpělivost. Sebral jsem jí mapu, natočil si ji správným směrem a začal hledat. A opravdu ani ne za dvě minuty, bylo naše "parkoviště" nalezeno. Začal jsem s přednáškou jak se v mapě hledá, jak se v ní orientovat, co která čára znamená, .... Nakonec jsem vysvětlil kam se musíme dostat, kudy pojedem a že mně tedy musí navigovat aby se to víckrát nestalo. Sahnul jsem po klíčkach, otočil a nic. Tvářil jsem se jako že se nic neděje, že to tak má být. Když jsem to zkusil i počtvrté a pořád nic malinko se začala tvář protahovat i mně. No nic hbitě jsem vyskočil z auta, odpojil elektrický ventilátor ( jo ty moje pokusy s chlazením ) vždyť je přece pět pod nulou tak se to uchladí samo !? Naskočil jsem do auta, rozvinul debatu jaká to byla prkotina ( každá sekunda dobrá aby měla baterka chvíli klid. Hlavně nedát najevo nervozitu ). Pak jsem ladným pohybem zajel rukou pod přístrojovku otočil klíčem a opravdu, motor zaržál, přítelkyni jsem uštědřil úsměv ve stylu no vidíš to bylo strachu. Zařadil jsem jedničku, pustil spojku a jeli jsme zpátky.

Nutno podotknout že jsem zřejmě jako učitel orientace v mapě totálně zklamal. Ani ne za pět minut už jsme se zase řítili kamkoliv jinam, než jsme původně chtěli. Po třetí zastávce jsem dostal brisktní odpověď že si zapomněla brejle a že na to nevidí. No nic já si poradim. Prostudoval jsem mapu, malinko mně překvapilo že už jsem zase na druhém konci Prahy, ale to přece nevadí, času máme dost. Nastartoval jsem, startér už se nechal jen stěží přemlouvat. Ale motor naskočil. Opět jsem vyrazil do spárů uliček, tentokráte sám, bez pomoci. Mapu položenou na volantu, nohu na plynu. Tady by bylo dobré se asi přiznat, že čím sem nervoznější tím rychleji jedu. No nic. Když už mi začalo být pomalu jasné že už zase míříme někam do určitě víte kam. Vyvstal další problém. Zrovna jsme jeli do kopce a ručička teploměru opovážlivě překročila 100 stupňů a ve zpětném zrcátku jsem začal vidět jen mlhu. "Á že by ta vrtule na tom chladiči byla přeci jen třeba ?" řekl jsem si samozřejmě jen pro sebe. Zastavil jsem u kraje. Nechal zapnutý klíček, otevřel motor a zapnul ventilátor. V tu ránu se za autem udělala mlhová clona. Mlha přede mnou, mlha zamnou hustá tak že by se dala krájet a uprostřed stálo eRko a vněm Rákosníček tedy vlastně já. Auta, která projížděla okolo jen stěží chápala tu náhlou změnu počasí, nicméně mlhová světla snad zapnul každý. Celou dobu jsem stál venku, ani jsem se neopovážil sednout si do auta, zřejmě po přednášce o mapě bych dostal zas přednášku já. A moc velkou náladu jsem na ní neměl. Když teplota poklesla už mi bylo jasné že nemám šanci nastartovat. Vypnul jsem ventilátor, sednul do auta, začal zmateně něco ukazovat abych odlákal pozornost. V nestřeženém okamžiku jsem pak pustil ručku a nastartoval auto na zpátečku. Přítelkyně koukala nějak divně. Pak jsem ještě vyběhnul z auta a mumlal něco o tom jestli jsem zavřel motor. Rychle jsem zapojil ventilátor a jeli jsme dál.

V šest hodin už mi začínalo být jasné že z kulturních památek nebude nic a že už se jedná pouze o boj o přežití. Po vzoru hesla "když se daří, tak se daří" mi začalo auto ještě výhodně chcípat. Což asi uznáte sami je ve spojení s asi vymlácenou baterkou vražedná kombinace. Takže mapa na volantu, ruce na volantu, nohy na pedálech, oči střídavě na silnici a na mapě, přítelkyně vedle na sedadle, nervy v pr... Co dodat. Chvilku mi to trvalo než jsem si navyk že budu muset brzdit levou nohou, tak abych mohl pravou pořád držet plyn. Ale jak se říká "Žádný učený z nebe nespad" a tak i já asi po deseti pokusech kdy přítelkyně měla nos přimáčknutej na předním okně a začala se jí z něj pomalu spouštět červená tekutina, jsem tomuto umění přišel na chuť a docela slušně ho vyladil. A s tou červenou ? Stejně za to může - ve dvacátém století se nevyznat v mapě ? No kde to sme ? Ještě bych rád podotknul že venku bylo opravdu pod nulou a určitě všichni víte že v autě nemam topení. Co to tedy znamená ? Představte si eRko v Praze s klatovskou SPZkou, který stojí na křižovatce. Volnoběh vyšperkovanej tak na 2000 otáček. Za zamlženými okny sedí kluk s mapou na volantu na sobě má péřovku a promodralými prsty hledá něco v mapě. Vedle sedí holka v té samé péřovce, dlaně u pusy a dýchá si na ně. Čte to někdo z Prahy ? To je idylka co.

Pomalu se blížila sedmá hodina večer. Asi tak šestkrát jsme tlačili eRko na křižovatce a z toho tři krát nám ještě kdosi pomáhal. Opět jsme se přiblížili k ceduli konec Prahy. Otočil jsem se a jel zpátky. Na nejbližším parkovišti jsem zastavil, chcípnul motor. Vylezl jsem z auta. Pochopila. Bez sebemenší otázky vystoupila taky. Zamknul jsem auto a šel k telefonní budce. Zavolal jsem taxíka. Nasedli jsme. A už jsem jeli. V taxíku bylo teplo, volnoběh tak na 750, žádná zamlžená okna, žádná mapa na volantu, .... Jo tak to je holt ten pokrok. V půl osmé jsme přijeli na výstaviště. Zaplatil jsem asi 250 Kč a poděkoval. Rychle jsem skočil do telefonní budky a začal vytáčet tátu ( jo to tenkrát ještě nebyly mobily ). Táta to nezvedal. Zkroušeně jsem odcházel na muzikál. Přítelkyně začala chytat dobrou náladu a já s každým úderem bubnu začal tušit že ten muzikál stejně jednou skončí a mi budeme muset dojet k autu a tam zjistit že se domů nedostanem.

Muzikál skončil v deset. Další pokus o telefonování. Nic. Pozval jsem přítelkyni na večeři. ( mně se k tomu autu fakt nechce ). Kolem jedenácté přijíždíme tramvají k eRku ( škoda že tramvaje nejezdí do Klatov ). Sedam do eRka a jakoby zbytečně točim klíčkem. Nic a nic a nic. Tlačíme auto asi 500 metrů a já zkoušim nastartovat na dvojku. Nic a nic a nic. Postupně se přidávají další lidi. A pořád nic. Podařilo se mi stopnout taxíka. Vysvětluji situaci. Prej mně roztlačí o nárazníky. Dobrá. Pomalu na mně najíždí. rozjíždíme se na 60. Já zařazenou trojku, motor se točí ale nechytá. Po 5 minutach to taxikář vzdává a odjíždí pryč.

Je půl noc. Chodíme po Praze a hledáme někoho kdy by nám řekl telefon na ňákýho opraváře. V půl jedné nám jedna hospodská podává telefonní seznam a nechává zadarmo zatelefonovat. Voláme. Opravdu ani ne za půl hodiny přijíždí Pickup. Vytahuje startovací kabely, otvírá motor. Hodinu se v tom šťourá, pořád něco mumlá a rve si vlasy z hlavy. Vyhazuje moje nové svíčky dává tam svoje staré šunty. Zase nic a další hrst vlasů padá na zem. Po hodině se mi začíná kouřit od baterky, stejná mlha, stejná hustota akorát ne za autem ale uvnitř. Rychle odpojuje kabely a mumlá něco o zkratovaném článku. Pak mně přivazuje na lano a asi kilometr roztlačuje.

Je půl druhé. Roztahuje mně už pět minut. Najednou motor chytnul a ozývají se šílené zvuky. Zastavujem. Vybíháme z auta. "Co to bylo ? " ptáme se oba. Pohled pod auto. "Hmmm tak to je brzdová hadička," konstatuje technik. Podlamují se mi kolena. "Cože ? Moje brzdová hadička ?" ptám se už jen v mrákotách. "Néééé ta už tu musela ležet" hbitě odpovídá, ale já už mu stejně nevěřim. Motor stále běží. Cáluju kolem 750 Kč a opravář ještě dodává, že když nebudu zastavovat tak dojedu. Jelikož jsem slušně vychován ještě jednou děkuju za dobrou radu a odjíždím.

Po 200 metrech mi to dochází. Nezastavovat !? V Praze ?! To nejde ! Ujeli jsme asi pět kilometrů, motor chcípá a můj optimismus taky. Dojíždím k zastávce tramvaje na Malé Straně. Zastavuju. Hlava mi padá na volant. Řvu jak malej kluk. Z deprese mně probouzí houkačka. Otáčím se, ale to už mi policajt klepe na okýnko. Stahuji ho. Policajt na mně kouká blábolí něco o papírech. Podávám mu svojí peněženku, nemam na to v ní hledat občanku a řidičák. Policajt něco mumlá ve stylu:"to je dobrý že mi dáváte peněženku, ale já chci papíry, .... " Vrací mi peněženku. Listuji v ní a vyndavam občanku, řidičák, snažím se najít techničák. Policajt nechápe. "Pane řidiči vy jste pil !". Nechápavě na něj koukám, co proboha ještě chce ? Začínam mu vyprávět tenhle příběh. Když jsem se dostal k vypláznutejm sedmistovkam, vrací mi papíry, radí ať to někam odtlačim. Sleduji ho ve zpětném zrcátku. Jde k autu, třese se jako by se smál, otvírá dveře, leze dovnitř, zavírá, startuje, zapíná maják, odjíždí.

Ještě 5 minut bezvládně ležim na volantu. Vylejzáme ven. Tlačíme eRko na parkoviště. Jdu k telefonní budce. Volam tátovi. Ozývá se rozespalí hlas. Vysvětluji co se stalo. Na druhé straně je ticho. Zařvu do telefonu a probouzím znovu tátu. Znovu všechno opakuji, tentokrát vnímá. Říká že někoho sežene a přijedou tam. Prý jsou u nás po čtvrté hodině.

Stojíme s přítelkyní u eRka.Od pusy se nám kouří, klepeme se zimou. Začínáme hledat nějakou hospodu, kde by bylo teplo. Přicházíme k hotelu, je otevřeno. Vcházíme dovnitř. Kolem pobíhá personál a uklízí. Sedáme si. Pochvíli přibíhá pikolík, nejdřív říká něco o zavíračce. Podíval jsem se mu do očí. Pochopil. Objednáváme čaj. Jde pryč a vrací se s dřevěnou bedýnkou, otvírá jí a dává nám vybrat čaj. Aniž bych otevřel znavené oči strkam ruku do krabice a jeden vytahuju. Za chvíli je na stole keramická konvice s horkým čajem. Usrkáváme čaj.Usínam. Někdo prochází okolo. Otvíram oči, usrkávam čaj. Usínam. Po půl hodině přichází pikolík, říká že by nás tu nechal ale nemůže. Platim za dva čaje 140 Kč. Pikolík nás vede někam dozadu. Něco domlouvá s recepční, odchází. Recepční se na nás chvíli dívá, omlouvá se že nemá volný pokoj. Nabízí nám dvě křesla u recepce. Díváme se na křesla, pak s přítelkyní na sebe. Je tu asi o 30 stupňů tepleji, křesla taky vypadají pohodlněji než dlažba na silnici. Děkujeme. Usedáme do křesel. Prosím recepční ať nás ve 4 hodiny vzbudí. Usínáme.

Ze sna mně probouzí recepční, jsou čtyři hodiny ráno. Usmívá se:"Už je čas." Probouzím přítelkyni. Děkujeme. Loučíme se. Jdeme k autu. Je hrozná zima. Chce se nám na záchod. Najednou uprostřed silnice kde se vzala tu se vzala kadibudka. Nepřemýšlíme kde se tam vzala, jen chvíli dumam kam to pak teče nebo padá. První ji navštěvuje přítelkyně. Po chvíli je mi jasné kam to teče. Pod kadibudkou se nejdříve objevuje malej potůček a postupně se zvětšuje. Přítelkyně vylézá a já zalejzam. Když vycházím je z řeky moře. V dálce se objevují světla a já poznávám tátovo Favorita.

Se slzami v očích vítáme naši záchranu. Z Favorita vyskočil táta a budoucí tchán ( to vím teď, tenkrát to byl otec mé přítelkyně ). Vypravujem zážitky. Táta vyndavá náhradní baterii a dává ji do eRka. Startuje. Motor chytá a můžeme odjíždět. Odmítam řídit eRko ( jednak mně nasr... a jednak v něm není topení ). Usedam s přítelkyní do Favorita, všude nádherné teplo, zapínam autorádio a vyjíždím za mizejícími světly Drakouše.

Opouštíme Prahu. Jedem po dálnici. Opouštíme Plzeň. U Přeštic začínam těžce bojovat s mikrospánkem. Za Přešticema už tenhle boj těžce prohrávam. Naštěstí je tu cesta jen minimálně klikatá. Přítelkyně usnula pod tíhou kulturních zážitků.

V půl sedmé ráno přijíždíme před barák přítelkyně. Přítelkyně se probouzí ze spánku, já z mikrospánku. Děkujeme záchranářům a jdeme spát.



P.S. A co to s tím autem vlastně bylo ?

Asi měsíc před výletem do Prahy jsem v eRku měnil alternátor. Musím se pochlubit , že jsem studoval střední průmyslovou školu elektrotechnickou a dokonce jsem i úspěšně odmaturoval. Takže alternátory znam. Odpojil jsem tedy alternátor a nastražil jsem si kabely tak, abych věděl jak tam přijdou. Když jsem po týdnu dával alternátor nový, zdálo se mi že ty kabely sou jinak. Nicméně kdo by to řešil ne ? Prostě jsem to zapojil a když to jelo, zapomněl jsem že by ňáký problém mohl být.

No jak asi chápete prostě jsem to zapojil blbě !

eRman
| |

[ Odeslat známému | Verze pro tisk ]
Komentáře

Opiš tento kód (čtyři číslice): do tohoto pole
 25.06.2005 09:54:57 


Upřímnou soustrast tobě, tvé přítelkyni, tvému tátovi, hospodské, recepční a především Drakoušovi. Inu, i takové věci se stávají =)


36+71 (53)Wajtu (Registrovaný)
   279084730
 Online pokec[ větší okno ]  
Načítám zprávy...
Načítám uživatele...
(255)
 
Copyright 2001-2017
Výňatky z webu mohou být použity pouze v případě uvedení zdroje - www.skodateam.cz
Provozovatel srazů a www stránek : eRman - Roman Schavel, tel: 603569053, email: pošli email
Redakce a správa obsahu : Tadeáška - Tereza Vosyková, tel: 603284789, email: pošli email
Programování a správa www stránek : Daves - David Spilka, tel: 775328374, email: pošli email

Partneři ŠKODATEAMU
Autopůjčovna Praha

Nové vozy, výhodné ceny jak krátkodobých i dlouhodobých pronájmů.

Půjčovna obytných aut

Zažijte dovolenou z jiné perspektivy. Půjčte si obytné auto a vyražte.


Google search

Nenašli jste na těchto stránkách co jste hledali ? Zkuste Google...

Google
Přihlášení
Jméno:
Heslo:
Vždy přihlásit: 



Zapomněl jsem heslo
Chci se zaregistrovat
Reklama


Kalendář akcí
<< Leden 2018 >>
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031 
Přidat akci
Statistika
Právě prohlíží:96
Právě přihlášeno:1
Dnes návštěv:9430
Celkem návštěv:66041124

Článků:949
Fotografií:30680
Komentářů:16453
Uživatelů:3785