Prohlížela jsem si před chatkou v EuroCampu v Běšinách srazové samolepky na okně eRkila a jsa odjakživa dobrou počtářkou, došla k milému výsledku, že se tohoto příjemného škodovkářského svátku účastním už celých 5 let. Posledních pár srazů mne, pravda, v psaní oslavných článků, neboť jiné než oslavné by ruka cenzorova sotva pustila na pomyslné sklo našich obrazovek, vystřídali mladší kolegové, neboť moje nadšení pro psaní článků v jednu po půlnoci poněkud vzalo za své. Letos by tomu snad bylo nejinak, kdyby naše zážitky z posledních dnů nebyly tak pronikavě intenzivní.
Jak jsme neměli kliku Horečné předsrazové přípravy začaly jako každý rok v dostatečném předstihu. Již víkend před samotným srazem jsme společně s Davískem (rozuměj Davesem) vyhnali pavouky z karburátorů a šťastně se přesunuli na naši servisní základnu na babiččině pečlivě pěstěném trávníku. Cesta proběhla svižně a radostně, neboť jsem za předešlého půl roku ujela přibližně 50 m k nejbližším fotogenickým stromům na zahradě, kde parkuji, a zbytek doby strávila ve společnosti mého milého vozu s kyblíkem, horkou vodou, saponátem a oplesnivělými součástmi interiéru. Ještě že se mi do něho nedala eRkomorka. Onu sobotu jsme se věnovali švagrobratrovu rapidu a až v neděli zbyl nevelký prostor pro drobnosti na eRkilovi. Hrdinně jsem se mimo jiné rozhodla sejmout oba zadní bubny. Tušila jsem zradu, protože na všech posledních technických přejímkách mi bylo jemně, přátelsky vytknuto, že to pravé zadní kolo opravdu moc nebrzdí. Směs převodového oleje s obrzděnkami z obložení paken nemůžu z rukou umýt ještě dnes, což mi bylo pro změnu jemně, přátelsky vytknuto v zaměstnání. Já bych jim přála vidět ten buben, než jsem jej umyla benzínem.
Běšinský sraz se odjakživa koná již od pátku. Aby bylo lze v poklidném tempu stihnout více než jen zlomek sobotního dění na place, byly na páteční den přesunuty také technické přejímky, což část závodících kvituje s povděkem a pracující část populace pro změnu protestuje. Sama si pamatuji, že předchozí srazy pro nás začaly pátečním (pozdním) příjezdem, po kterém jsem se probrala v neděli a ze srazu jsem vlastně stihla jen ty závody .. a kocovinu. No a proto, abychom výjimečně přijeli včas a v klidu, odklidili jsme potomstvo a vyrazili do garáže už ve čtvrtek. Moc jsem se do práce nehrnula, ale Davísek to viděl produktivněji. Po očku jsem sledovala svoji úžasnější polovičku, kterak shora postupně rozebírá Sporákův motor a to jen proto, že komprese 12 - 12 - 11 - 10 mu přišla nedostatečná. Ventily, pravda, po sejmutí hlavy, tekly jako cedník. Komprese eRkilova motoru celkem zaujala, tuším 14 - 14 - 14 - 13,5. Pohoda.
V páteční ráno mne, dle mého názoru uprostřed noci, kdosi urputně přesvědčoval, že je ráno. Z kohosi se vyklubal Daves s neodolatelným návrhem jít makat. Díky Davískovo geniální logistické přípravě jsem měla všechny díly na výměnu gufera a paken v bubnu. Protože však byl muž zaneprázdněn vlastními vizemi, musela jsem si, chtě, nechtě, vzpomenout, jak se obsah bubnu skládá zpět.
naštěstí jsem si obsah bubnu před rozebráním vyfotila a tudíž měla podle čeho skládat zpět
Plán ve dvanáct vyrazit se nám maličko vymknul. Ve čtyři odpoledne jsme opravdu vyjeli. Stres jsem oklepala a užívala si jízdy. Po dvou kilometrech jsem téměř uvařila čerstvou směs destilky s fridexem. Se slzami na krajíčku, jak se na maličkou slečnu sluší, jsem za pomoci hrubého násilí zahodila termostat daleko do polí. Mohli jsme pokračovat a já potěšeně pozorovala, jak Davísek zakládá na lesní zoologickou zahradu s perfektní výstavkou lišáků, rodících se z černého, jistě atomového, hřibu výfukových plynů. V kopci za Rožmitálem pod Třemšínem mě úsměv přešel. Zastavili jsme na parkovišti před jakousi truhlárnou a bohužel to nebyla prostatická zastávka. Ze Sporáka se po natočení ozývaly hrůzostrašné zvuky. Asi jako "bum beng beng crrrr beng hrrr bum chroup bouch bouch". Neustoupili jsme před krutým osudem a rychlostí hodnou mechaniků v servisním boxu formule 1 jsme inovovali postupy, vyvinuli nové přípravky, vypustili olej a shodili vanu. Z pohledu zespodu se vše v motoru zdálo v pořádku. Jen klika se zdála poněkud uvolněná a šroub na řemenici povolený. Davísek vše správně odhadnutým momentem utáhnul a motor jsme nastrojili. "Bum beng beng crrrr beng hrrr bum chroup bouch bouch". Stav se nezlepšil. Společně jsme odhlasovali, že jsme na správném místě pro celkovou rozborku - sborku a motor s pomocí dvou heverů vytáhli.
Standardně tvoří osa řemenice - přítlačák pevně spojený celek. V našem případě obě strany zjevně jednaly samy za sebe, což, podotýkám pro čtenáře neznalé problému, opravdu není dobře. Přítlačák se spojkou jsme založili do krabice zbytečných dílů a zpět do servisní základny využili služeb odtahové služby "eRkil s.r.o." Tato zkušenost mne utvrdila v doměnce, že eRkilův motor je plnohodnotně použitelný v Octavii, neboť utáhne v součtu 1,8 tunový automobil, navíc se čtyřmi nápravami!!!
Nevzdali jsme se. Za všeobecného skandování vhodných hesel jsme se soudružsky sjednotili v názoru, že v budování lepších zítřků nepolevíme a střízlivé nás nedostanou, načež jsme s ohněm v srdci a s rumem v ruce prasklou klikovou hřídel vyměnili. Žádnou leštěnou a sváženou jsme ovšem ve skříni mezi kostlivci nenašli. V té době jsem uskutečnila několik telefonických rozhovorů, které vesměs končily podobně, cituji zde svého drahého přítele Václava Horna ml., obecně známého pod přezdívkou VHML, a jeho památnou větu: "Že se na to nevyserete, ty vole". Ve 2:18 jsme zaklapli víko motoru a odebrali se do peří.
Sobotní cesta do západočeských Běšin proběhla poklidně a až na časté předjezdcovy zastávky na zastávkách autobusů, návsích vesniček a polních odbočkách, určené k ladění předstihu, mě z dřímoty nevyrušil než zpěv Sporákova motoru. Tři hodiny do startu závodu O pohár Škodateamu nám umožnily projít technickou přejímkou i koupelnou a ve stanovený čas jsme sjeli na spodní plac u budouvy ATC, kde byla umístěná první časová kontrola. V té době se ke mně připojila má odvážná navigátorka Martina. Startovalo se z nově postaveného dřevěného mostu, kterému tímto děkujeme za trpělivost a přejeme dlouhé roky zdraví. Pokřtěn byl originálně a s náležitou noblesou, natírat jej penetrací již není třeba. Rozloučila jsem se s mužem a pohrála si s nastavením volnoběhu karburátoru. Podařilo se na výbornou. Ještě jsem sršíce vtipem vyhlásila anketu na téma, zda je v pořádku, když jdou z benzínové pumpy bublinky. Nezúčastněný neuvěří, kolik chytrých lidí nám přišlo poradit: "nene, to není pumpa, to je sítko" "ba ne, to není sítko, to je určitě ucpaná tryska" "hladina, to je jasná hladina" ... Nadarmo se neříká, že smích přejde, popojeli jsme směrem k časovce a .... auto zdechlo. Sluší se teď poděkovat Zdrubovi, který místo chytrých keců přiložil pusu k dílu a na náš účet si byl ochoten zavdat benzínu. Nic naplat, auto zůstalo mrtvolně stát a já s Martinou šly do hospody. Přece jsme se nakonec projely, do kempu na servisku vrátivší se Davísek nám věnoval, maje Facetu, svoji AC pumpu a naši nefunkční si naimplantoval jako efektní záslepku. A my si zajely alespoň druhou etapu. eRkil chtěl asi odpočívat a s naší snahou se sklouznout jsme ho jasně nepotěšily, tak přestal nejdřív brzdit a pak i držet volnoběh. Objekt mezi volantem a sedačkou se projevil jako tragický, ba neschopný a vejce na zadním platě bychom na erzetě nerozsypaly. Mám ovšem vděčnou spolujezdkyni (nebo stárne) a na čtvté eRzetě povzbudivě křičela, že mám brzdit a že se bojí. Závod jsme dojely, kdo nedojel, to byla posádka Sporáka. O barel v jedné vracečce si srovnali geometrii do té míry, že se potupně odhlemýždili do kempu, kde další hodinu následky své mladistvé nerozvážnosti odstraňovali. Přes všechny drobné komplikace našeho neteamu jsme si jarní sraz rozhodně užili a zážitků máme na rozdávání. Rychlostí zkoušky se mi opravdu líbily, baví mě vracečky a i když bych raději jezdila šotolinu, kde předohraby trpí, tyhle eRZety mě neurazily. Večer a noc bych raději nekomentovala, odcházela jsem pod dvou a včas, což je ve společnosti známých neřestníků VHML + Písta samo o sobě úspěch. Třetí místo (ze tří?) na sprintech bylo mou sladkou tečkou za celým srazem. Byli ovšem i tací, kteří se po jedenácté šedozeleně vypotáceli z chatky a návdavkem si veřejně stěžovali, že si kvůli sprintům přesunutým na neděli už nikdy s kolegy síly nepoměří :-D
A protože vím, že lid miluje cizí neštěstí ... domů jsme přijeli v jedenáct večer, cestou mi prasknul klínový řemen, odchází brzdový válec, eRkil chcípá a nedrží volnoběh než na sytič a ještě si nás cestou utrhly švestky. Prý "jim to nedalo a jeli za námi až od Hříměždic" .. ale já jim to v létě vrátím a pořádně jim vypálím. Frk měsíce jde na futra pánům, kteří se rozhodli Davískovi pomoci a jej chránit: "... máte nějakej děravej vejfuk, co?!"
Naše rodina nemá ani jedny Běšiny bez práce. Vloni na jaře jsem před nočnim orienťákem měnil spojku, protože cestou do Běšin mi odešlo gufero v převodovce a vytekl mi olej do spojky. Bratrovi se povedlo utrhnout filtrbox na buzeráku a vzal sebou i hadičku s přívodem paliva do karbesu. Na podzim bratr na buzeráku vyrval poloosu u rapida,ještě že se vezla náhradní a mně tam zas moje drahá polovička prorazila kolo. Letos jsme vyjeli s velkou sbírkou náhradních dílů a stejně to bylo málo. Už 45 km před Klatovama jsem to uvařil a z dálnice mě bratr do Klatov táhl na laně.Před technickou přejímkou jsem dělal těsnění pod hlavou a v sobotu ráno po orienťáku měnil olej a vracel termostat. Hned v první RZetě jsem nabral barel a zmuchlal blatník, co tam byl celé tři dny i s celou přední nápravou. A při přejezdech mezi RZetama mi přibržďovalo levé přední kolo až se povolilo a málem upadlo. Bratr se mě snažil dohnat a ve 3 RZetě taky potunil auto o barel a cestou domů to po uvaření dojel na laně. Škoda, Tadeáško, že měl bratr tu pumpu u sebe v autě a já ti ji nemohl dát.
Lemmons: S patnácti stupni se dá jezdit To jsme měli po první ráně a jeli jsme s tím další dvě RZety Ale ta poslední rána otočila volantem o necelých devadesát a s tím se už fakt jet nedalo
Máš pravdu, opravdu je to zaznamenaný. Musela to bejt pěkná rána na fotce je vidět jak je kolo ve vzduchu a zaražený v podběhu. Hodim ti fotku do mejlu.
Já si ti Petře myslím, že by to letos nepomohlo .. AC pumpa se prostě vysype, když se jí zachce a pro kliku to platí dvojnásob .. ehm, možná pořídit jiné vozidlo
A poučení pro příště ? Začít ladit a zkoušet povozy s větším časovým předstihem Nutno však přiznat, že smekám před vaším nasazením a úsilím to nevzdat. Já bych auto nechal autem, sedl na nejbližší autobus do Klatov a až bych vystřízlivěl, možná bych potom teprve řešil, jak to dopravit domů.
No myslím že těch co na srazu nedělali geometrii moc nebude, my máme taky čáru na volantu cca o15st v pravo. Myslím že to má i Vláďa zaznamenaný, ale byl to takovej fofr, že spíš utíkal než fotil. Pak taky odešla spojka do věčných lovišť. A protože smrděla už po první RZ tak to asi odnesl i přítlačák a setrvák. Do vršku v Křenicích to v 3RZ už nechtělo jet. řev a nic.Hlavně že se nikomu nic vážnýho nestalo, ale že byla sranda. Nakonec při cestě domů jsem ještě vysvětloval hlídce odkud si vezu auto a samozřejmě jsem jim musel zafunět do džůboxu
Kruci, štelování geometrie o sudy - to se mi taky dvakrát povedlo. Možná by stálo za to kouknout o kolik jsem ji pošteloval, díky za námět na domácí úkol
Venni: Jj, to byl on. Nakonec jeli druhou etapu v rámci superrallye
Siki: se seřizování geometrie taky díru neuděláš, páč my ji seřizovali dokonce během první i třetí RZty Dvakrát pravý kolo o sud. Druhý srovnání bylo osudný
Tý jo a já si myslel že s mym mrtvym dobíjením na cestě domu a dojezdem Běšiny-Most na 3 nabití baterky udělam díru do světa. Ale zase umim rychleji seřizovat geometrii od oka, stihnul jsem to mezi etapama v pohodě.... Každopádně kam se hrabu, obdivuju vaše nadšení a vůli.
Výňatky z webu mohou být použity pouze v případě uvedení zdroje - www.skodateam.cz Provozovatel srazů a www stránek : eRman - Roman Schavel, tel: 603569053, email: pošli email Redakce a správa obsahu : Tadeáška - Tereza Vosyková, tel: 603284789, email: pošli email Programování a správa www stránek : Daves - David Spilka, tel: 775328374, email: pošli email
Partneři ŠKODATEAMU
Google search
Nenašli jste na těchto stránkách co jste hledali ? Zkuste Google...
To jsme měli po první ráně a jeli jsme s tím další dvě RZety 
Ale ta poslední rána otočila volantem o necelých devadesát a s tím se už fakt jet nedalo 
Hodim ti fotku do mejlu.
