Autor: | | Vytvořeno: 07.04.2005 - Změněno: 07.04.2005 |
Cesta do Chebu
Co jsme zažili cestou do Chebu je dobrá historka, která dost lidí už pobavila a tak se s ní podělím i s ostatními.
Zavolala mi kamarádka, která v té době bydlela v Chebu, že by potřebovala dopravit sebe a pár věcí ssebou do Příbrami. Slíbil jsem jí, že přijedu. Co se nestalo, umřela mi Audina a já byl bez auta. Jediný človíček který mne napadnul byl můj kamarád Ondra. Ovšem dozvěděl jsem se, že ale má jenom svojí EŠ 100, dej jí pánbůh věčnou slávu(dnes už je asi přetavená na plechové nádobí, kdo ví). Tu jste určitě viděli na jednom ze srazů v Běšinech. Říkal jsem dobrá tak tedy pojedem EŠEM. Co se může stát. Den před vlastní cestou přišel Ondra, že vyměníme těsnení pod vanou, protože olej z toho tekl proudem.Těsnění jsme dali nové, pak jsme ještě kilici vykydali, aby se tam vešli tři lidi a příprava byla hotová.Druhý den ráno v 6 hodin jsme vyrazili.Každej v kapse CCA 300Kč po natankování plné, to ta stovečka nikdy asi nezažila, jsme vrčeli na Cheb.Cesta probíhala v pohodě, i pár aut jsme s tou orezlinou strestali.Pak to začalo.
Zastavili jsme na odpočivadle aby jsme se vyvenčili. Cestou kolem auta jsem si všimnul cestičky čehosi černého která nápadně vedla až k EŠi.Sehnu se a těsnení pod vanou venku. Co dál. Na měrce nic. Divil jsem se že ještě nesvítí kontrolka a koukám na čidlo, von tam žádnej kablík. Kabel jsem našel a nasadil. No usoudili jsme, že když budem dolejvat tak musime dojet. Do Chebu nám chyběl jenom kousek CCA 25 km. To jsme zvládli na 2 litry oleje. Našli jsme kamarádku, které jsem mazaně dopředu neřekl čím přijedem. Sice jí málem trefil šlak ale potřebovala odvést tak si sedla a vyrazili jsme. Koupili jsme ještě nejakou kapku motoráku, aby bylo vidět kudy jsme jeli a razili jsme na Karlovo Vary. Tam takovou skratkou jsme Vary objeli a pokračovali po výpadovce na Plzeň. Auto jelo, pohoda bavíme se, srandičky, hahaha a ujištujeme slečnu o tom jak škůdka dojede.Olej jsme dolili vždy když mrklo mazání. Zhruba 50 Km od Plzně najednou auto ztratilo výkon a mě došlo, že se to asi lehce přidřelo. Nalili jsme posledni flašku. Nechali vychladnout a pokračovali.Ujeli jsme asi pět kilometrů a auto se zase začalo přidírat. My žádnej olej a tak povidam nesmíme to chcípnout jinak už to nikdo nenatočí.
Doskákali jsme do nějaké vesnice asi Draženov tušim, tam to chcíplo úplně. Tam jsme koupili fritovací olej, ona tam není širiko daleko žádná benzina a nalili a po vychladnutí jsme stovečku zase oživili sice ne na plný výkon ale jelo to. Kamarádka už jaksi přestávala věřit, že dojedem.
Pak přišla ta největší šou.Jak tak jedu se ozvala rána a motor šel na tři a něco tam rachotilo. Zastavim otevřu kapotu a vidim jak se na mne směje z díry v bloku ojnice. Po chvilce jsem ale situaci brilantně vyřešil.Povidam motor pojede i na tři, jeno musíme tu ojnici dostat od kliky aby to netlouklo. Tak jsem vzal pavouka a za díru po šroubu na klemu jsem ojnici přitáhl ke staně. Druhý konec jsem dal za zahrádku. Na natočili jsme to, naskočili a jedeem... Nápad super nic neklepalo, auto byl tříválec, ale problém byl v oleji.Friovací olej se v motoru ohříval na nestandartní teplotu a začal bíle kouřit tou dírou v bloku. Ten čmoud se valil úplně odevšu i do prostoru osádky. To už se slečny nedůvěra změnila na hysterický záchvat, že to auto bouchne atd. My jsme ovšem zachovali klid otevřeli za jízdy dveře kvůli lepšímu větrání no spíše aby bylo ven vidět. Auta za námi ku podivu zachovávala dostatečný odstup. Když jsme se přiblížili Plzni se to už nedalo vydržet a tak jsme zastavili. Ani ne kvůli nám ale kvůli kámošce.Uznali jsme, že do Příbrami to asi opravdu nedojede a zavolali kamaráda aby jí odvezl.Ten přijel. Já jsem jel s ním a Ondra pokračoval na laně za námi.Na konci Plzně jsme to znovu natočili a Onra vyrazil do Klatov já jel s kamarádkou na Příbram.
Po nějaké době volá Ondra:"Jsem v Přešticích a koukám na cestu s hlavou vystrčenou z okna. Je to bomba." Myslel jsem že už dojede ale pak volá, že jede po Švihovské rovince 110km/h. A minutu po té:"Jsem ve švihově a utrhla se druhá ojnice." To už byl opravdovej konec této jízdy. Po návratu z Příbrami jsme EŠ strčili do garáže přehodili motor za jinej kopřivák a večer EŠ jezdila jako fík zase. Doufám, že se Vám to líbilo, až budeme zase někam cestovat s takovou popelnicí tak Vám o tom napíšem. Zdary...
|