O mém vztahu k eRku
![]()
Zde se Vám pokusím popsat můj vztah ke Kóče.
Nějaká chyba se určitě stala hned na samém začátku, když jsem poprvé seděl za volantem. Za volantem Škody 110 R. Pamatuji se jak jsem nemohl uvěřit, že takové stroje skutečně existují.
![]()
Bylo těžké to pochopit a přijmout za své. Obcházel jsem auto, dotýkal se ho, klepal na ně, strčil do něj. Vidíš, studente? Nic neschovávám v rukávu. Žádná kouzla, triky. Prostě tu jsem.
![]()
Nemohl jsem tomu uvěřit. Možná tomu nevěřím dodnes. Ale hlavní je, že se tehdy událo něco děsivého, tajuplného, záhadného a jako z jiného světa. Snad proto jsem byl zahnán do kouta, uvázl jsem v pasti a nemohu ven.
![]()
A je to čím dál horší, na jízdě eRkem pro mě není nic samozřejmého, nic všedního ani běžného. Nedokážu jen tak přijít do garáže, nasednout do eRka, spustit motor, vyjet, nějakým směrem se vydat a zastavit – a pak to pustit z hlavy. Jak rád bych to někdy udělal! Zoufale po tom toužím. Závidím řidičům, když vidím, jak nenuceně naskakují do svých vozů a vydávají se na cesty; závidím i těm, kteří berou jízdu jako sport a nemusejí kolem toho dělat takový povyk. Ale já jsem vězněm duševního rozpoložení, které má k eRku takovou úctu a vidí v něm něco tak kosmického, že v garáži nemohu udělat nejjednodušší věci, aniž by mě nepronásledoval dojem, že tím změním dráhy hvězd.
![]()
Už jen samotná cesta ke garáži. Stačí mi pomyšlení na to slovo a šance, že půjde o obyčejnou jízdu, se rozplyne jako pára nad hrncem.
![]()
Konečně stojím před svým eRkem. MÝM eRkem.Nemůžu tomu uvěřit. Je to eRko a patří mně. Neuvěřitelné. Všechny speciálně navržené a utvářené části a díly, pečlivě spojené do překrásného , čistého, sošného tvaru, ty přece nemohou být moje! ERko, stejně jako měsíc nebo slunce, je příliš krásné, než abyste ho mohli vlastnit. Tolik toho na něm lze obdivovat! Podívejte se na křivky karoserie, ručičky přístrojů, třpyt chromovaných nárazníků a doplňků a … Takové dílo přece nepatří jednomu člověku, ale na čestné místo v muzeu moderního umění.
![]()
Co na tom záleží, jak jsem se dřel, abych na něj vydělal peníze, nebo že jsem ho z kusů kovu v garáži celé znova postavil a pečoval o něj tak, že všechny ostatní věci v normálním životě šly stranou. Co na tom, že neutrácím za alkohol nebo cigarety nebo kina nebo kuželky, nebo tenis nebo golf a nemám žádné úspory. Co na tom, že si svého eRka vysoce cením, přestože nikdo jiný na světě jeho cenu nevidí. Tím se nic nemění, stejně je neuvěřitelné, že se na světě může stát něco tak neuvěřitelného, díky čemuž je toto eRko moje.
![]()
Začnu o tom přemýšlet a dívám se na přístroje, dotýkám se volantu, vypínač obrysových a klopených světel, čalounění sedadel, dívám se na čísla ukazatele rychlosti a sleduji pohyb ručičky tlakoměru oleje a frrr, půl hodiny je pryč. Sedím v eRku stojícím na chladném betonu, úplně sám, téměř bez pohybu, beze slova, jen se na něj dívám, dotýkám se ho a přemýšlím o něm a o tom co dovede, jak umí projíždět zatáčky a půlhodina je pro mě jako půl sekundy a uplyne dřív, než se ozve zatikání nástěnných hodin.
![]()
Dokáže jet. Kamkoli. A přesně vím, co dělat s rukama a nohama na všech těch knoflících a ovladačích a volantu a pedálech a jak vše obsluhovat ve správném pořadí, aby eRko oživlo a stalo se bájným zvířetem v legendách.
![]()
A tím to jen začíná. Ještě se ani nehne o milimetr. Samotné slovo eRko toho tolik znamená. Jak může někdo pochybovat o jeho kráse. Nevěřím, že někde žije někdo, nějaká lidská bytost, která když se na toto dílo z křivek a detailů podívá, zůstane netečná a kráčí dál.
![]()
Nakonec přijde čas, kdy se přinutím, abych nastartoval motor. Ale řeknu Vám, chce to nadlidské soustředění. Protože sáhnu po tlačítku, u něhož je neviditelný nápis startér. Startér. To, co startuje, co začíná celou cestu do pohádkové země. Startér. Stačí se ho dotknout, a celý můj život se znovu změní, uvedou se v pohyb události, které by se jinak vůbec nestaly. Na planetě se ozvou zvuky tam, kde by jinak bylo ticho. Startér. Má takovou moc., že sedím s rukou strnulou uprostřed pohybu a musím polknout a zachvěji se strachem a položím si otázku, jestli mám dost odvahy a božské svolení, abych všechny ty události, které změní galaxii, uvedl opět do pohybu. Tlačítko s neviditelným nápisem startér tam čeká.
![]()
Stačí se jej dotknout a ožije celý samostatný vesmír. Motor. V tomto okamžiku ještě mrtvá studená ocel, ale za okamžik, jestli si to budete přát, teplo života. Olejem sycená ložiska, se budou otáčet, jiskry probleskovat tmou a pulzovat v drátech černých jako úhoř a ze sna se probudí ručičky přístrojů a kouř a dunivé údery.
![]()
Vidíte v jaké pasti jsem uvázl. Nedokážu v garáži udělat tu nejmenší věc, nedokážu prostě nastoupit do eRka (stroje plného divů, kouzelného díla), a nastartovat (uvést do pohybu) ten zatracený mot… (vesmír), aniž by celý svět nerozzářily velkolepé záblesky a na nebesích se nerozezněly trumpety a andělé se třepetavým letem nevznášeli kolem oblaků. Všechno je tak velkolepé a nádherné – a to jsem se startéru ještě ani nedotkl.
![]()
Stejné je to se vším co s eRkem souvisí, nic vůči němu není imunní, nic, co s ním má sebeméně společného. Jestliže se například při rozjezdu na zlomeček vteřiny zastavím, opět jsem ztracen. Start, rozjezd, přináší ztrátu okovů a řetězů, které nás jindy spoutávají.. Teď, právě teď, je v naší moci se okovů zbavit: postavit se na začátek silnice, pedál plynu přišlápnout k podlaze, nejdříve se pohybovat pomalu, pak rychleji a rychleji – až řetězy spadnou. Kdykoliv si přejeme.
![]()
Nebo boční přetížení. Na tak prostou základní fyzikální veličinu jako přetížení stačí pomyslet a vznášíte se v oblacích. Sto kilometrů za hodinu, auto se sune bokem a já pevně držím volant. Jedno Gé. Proč to pro mě nemůže být holý fakt a nic víc? Ale ne, nikdy, ani náhodou. Musí to být se vší slávou a parádou.
![]()
Tak vidíte jak na tom jsem. Garáž. Palivo. Tlak oleje. Přítlak. Zrychlení. Zpomalení. Zatáčky. Smyk. A tak dále a tak dále. Vidíte, jak mě to drží jako krysu v kleci?
Nyní jsem se rozhodl promluvit, protože občas vidím jak jiní majitelé zastaví, vypnou motor, ale zůstávají v kabině delší dobu než si žádá situace, skoro jakoby si tu velkolepou nádheru také uvědomovali. Nedávno jsem potkal jednoho takového. Svěřil se mi, že chodí do garáže o půl hodiny dřív, nasedne do svého eRka a chvíli jen tak pro radost sedí v kabině, než nastartuje motor a vyjede ven.
![]()
Setkání s ním mě potěšilo. Protože teď ponese všechnu tíhu místo mě on. Nebudu muset přemýšlet o tom, jestli změním chod vesmíru.
![]()
Prostě přijdu ke svému eRku, zapadnu do sedačky, sáhnu po startéru a… prostě… sáhnu… po startéru… Hm. Startér je skutečně krásný vynález, když se tak nad tím zamyslíte. Co vlastně odstartovává, uvědomujete si to? A kladete si otázku… otázku…
Cítíte to podobně? Vítejte v tomto světě.
|
