Autor: |
| Vytvořeno: 30.01.2015 - Změněno: 01.02.2015 | ||||
Pět tisíc není šestnáct 2 (SM1977)TEXT: V. MĚŠŤAN - Převzato z časopisu Svět Motorů 1977 - pokračování V minulém čísle jsme vás seznámili s tím, co následovalo poté, když do redakce zavolala naše čtenářka, že v opravně Komunálních služeb v Holicích, kam dali do opravy embéčko, na které zněla předběžná cena opravy 5000 Kčs, dostali fakturu na částku podstatně vyšší. Částku přesahující 16 000 Kčs. Dnes otiskujeme dokončení materiálu z předchozího čísla. Začíná slabě sněžit, čekáme asi pět minut, ale nic se neděje. - Tak kdo to bude předávat? - ptá se ředitel. Po chvíli přichází asi padesátiletý předávací technik. Začíná oficiálně předávat vozidlo. - Já nevím, co kolem toho děláte tolik cavyků ... - dodává ředitel. Neříkám nic, prohlížím si vozidlo. Totéž dělá Karel Beránek, avšak podstatně bedlivěji. Centimetr po centimetru zkoumá vůz. Ukazuje Luďkovi Štětkovi, co má vyfotografovat. Ředitel podniku se po chvíli obrací a bez rozloučení odchází. Na voze nejsou, stejně jako při první návštěvě, namontovány přední blikače. Mezitím již došly do opravny blikače na starší typ škodovek, a tak se domlouváme, že majitel uzavře samostatnou zakázku na namontování předních blikačů. Marně mne napadá, že už byly jednou na voze přední blikače, i když jiného typu, namontovány a vyfakturovány. Ale to už Karel Beránek žádá o spuštění motoru. Technik zkouší spustit motor. Spouštěč s motorem ani nepohne. - Je tam slabá baterka ... - říká. - Ale já tady mám dopis, že vůz je připraven k převzetí... - namítám. - Přines baterku... - přikazuje technik mechanikovi. Po chvíli přináší mechanik akumulátor se dvěma kabely, opatřenými na koncích svorkami. Připojuje svorky na vybitý akumulátor. Bohužel ani tento akumulátor nefunguje. Mechanik bez jediného slova opět odchází, přináší téměř nový akumulátor. Přehazuje kabely, připojuje je svorkami. Po několikátém pokuse motor naskakuje. Začínáme zkoušet světla. Nesvití levé tlumené světlo. - Dej to dohromady... - přikazuje technik mechanikovi. - Proč ten akumulátor není nabitý? -ptám se technika a ukazuji na akumulátor ve voze. - Protože to tady dlouho stálo. - Domníval jsem se, že když se dělá větší oprava automobilu, že se akumulátor vyndá, ošetří, nabije... - Když to tu stojí, tak se vybije... -odpovídá technik. - To musím vědět já Neříkám nic. myslím si své. Čekám až Karel Beránek skončí s prohlídkou a Luděk Štětka s fotografováním. - Buďte tak laskav... - říkám vedoucímu, když se přichází podívat. Jak probíhá předání vozu, - připravte nám návratky materiálu. - Proč? - ptá se vedoucí. - Abychom věděli, co bylo z vozu demontováno a co je nové. Majitel dostal seznam nových náhradních dílů s fakturou. - To mu musí stačit... - Stačí, ale teď jste demontované náhradní díly museli zase vrátit do skladu. Takže stejně jako existují výdejky, existují návratky, takzvané „vratky". Takže ty by měl majitel dostat... - dodávám. Vedoucí okamžik uvažuje. - Já vám to připravím ... - dodává. Karel Beránek se po montáži blikačů vydává s technikem servisu a majitelem na zkušební jízdu. - Budete už mít ty návratky? - ptám se po hodině od chvíle, co jsem o ně požádal. - Stejně ještě není vozidlo předané, odpovídá vedoucí servisu. Čekám dál. Po dalších pětačtyřiceti minutách urguji návratky. - Můžete jít k vedoucímu ... - sděluje mi zaměstnankyně v příjmu zakázek. Vstupuji do kanceláře vedoucího. Právě telefonuje. Ještě dvě slova a podává mi telefon. - Co chcete? - ptá se ředitel. - Já nechci nic... - říkám, - domníval jsem se, že vy chcete něco mně ... - Já s várna nemám co jednat... - křičí na mne ředitel do telefonu. Už mne to ani nepřekvapuje. - Promiňte ... - říkám a předávám telefonní sluchátko zpět vedoucímu servisu. Po několika slovech zavěšuje. - Ty návratky vám nedám ... -sděluje mi vedoucí servisu. - Proč, prosím vás? - ptám se. - Čekám na ně skoro dvě hodiny. - Prostě vám je nedám. Celá věc je u soudu, dostane je soud ... - Majitel na ně má právo, má právo vědět, co oproti původnímu seznamu je na voze nové a co není. - Dozví se to u soudu ... - Můžete mi alespoň říci výslednou částku? - Ne. - Můžete mi alespoň tedy návratky ukázat? - Ne, odpovídá opět vedoucí servisu. - Nechal jste mne na ně dvě hodiny čekat. Váš ředitel hovoří o využívání pracovní doby. - To je jiná věc. Chápu, že návratky nedostanu, že se nedozvím ani celkovou částku za materiál, který byl z vozu demontován. Mezitím přijíždí ze zkušební jízdy opravená škodovka. Vycházím ven. Karel Beránek se ponořuje do prostoru za zadními sedadly vozu. Zkoumá akumulátor. Neměli byste tady trochu destilované vody? - ptá se přejímacího technika. Ten odchází do servisu. - Já mu to budu muset odvézt domů ... -říká mi Karel Beránek, - s tím se do Pardubic v životě nedostane, při zkušební jízdě jsme to třikrát roztlačovali. - Máš seznam závad? - ptám se. - Mám ... Vzápětí přichází přejímací technik. V lahvi od piva nese destilovanou vodu. - Ten akumulátor je úplně suchý ... -konstatuje Karel Beránek. Když opět roztlačujeme opravený vůz, přechází kolem pětadvacetiletý přejímací technik a pobaveně se směje. Karel Beránek přestavuje vůz a majitel jde zaplatit účet za přední blikače. V kanceláři vedoucího sepisujeme zápis o předání vozidla. Není dlouhý. Omezujeme se na základní skutečnosti a na to, že seznam závad po jejich zpracování předložíme. Opět roztlačujeme škodovku. Jeďte za mnou ... - říká nám Karel Beránek, - kdyby mi to zdechlo, ve dvou to neroztlačíme. Když odjíždíme vidím, že jsme pozorováni okny servisu.
|