ŠkodaTeam na vodě
Potřebný materiál : Kanoe, rum, vodní tok
Potřebné nářadí : Pádlo, půllitr
Úskalí práce : Vlhké prostředí
Náročnost : Střední, jeden až dva dny
Cíl: Užít si!!!!
Startovní pole: eRman (Roman), Klárka a Riky Flower (Zdenka) a King (Martin) Sazy (Pepa) a Stokař (Lukáš) Jenda (Honza) a Tomáš Daves (David), Tadeáška (Tereza), Tadeáš a Benjamín
Poslední srpnový pátek, očekávaje, dle předpovědi a tradičního "štěstí", přívalový déšť, jsme vyrazili do Sušice. V době našeho příjezdu už nás celé osazenstvo netrpělivě očekávalo a pan ředitel nám s péčí takřka otcovskou co patnáct minut telefonoval, kde už se ráčíme nacházet. V době nucené nečinnosti proto alespoň narazili rum. Blížili jsme se a nakonec jsme i dorazili v počtu tři muži a jedno děvče, z toho dva kusy porcelánu. Uvítal nás notně vysvlečený Sazi s Lukášem, kteří pod vlivem nepotlačitelných tužeb nedospělců převrátili loď na přilehlém jezu.
Lodě už lačně vyhlížely vzpěněné proudy. Po několika nezajímavých logisticko technických úkonech přesunů vozidel z bodu A do bodů B a C jsme svorně naskládali vše potřebné do lodí a konečně vypluli. Daves s sebou hrdinně vzal nejen mobilní telefon ale především videokameru nemalé hodnoty, díky které nebylo lze ani pomyslet, že bychom snad mohli klesnout ke dnu. Exklusivní záběry viz níže.
Hromadně plujeme směrem na Čepice. To jméno, jak později zjistíme, je více než příhodné. Cesta ubíhá za příjemného polojasného počasí klidně a nerušeně, voda je čistá a příroda uchvacující. Postupně se všem daří vládnout lodím témeř ... no prostě jako by se narodili s pádlem v ruce, jak také jinak!!!! Při jednom z nepočetných zastaveníček jsem s přátelským úmyslem podávala Tomášovi jeho na břehu nedobrovolně zanechanou kšiltovku, bez které dále odmítl pokračovat. Natáhnout se pro ni přes bok lodi nebyl asi od kormidelníka ten nejlepší nápad, ale pravda, my jsme se dobře bavili a nešetřili při vylévání kanoe dobrou radou. Také po háčkově praktické poznámce: "Ty vole, to, vole, vůbec není prdel, vole, když ti, vole, uplave bota, vole!!" nezůstalo jedno oko suché.
V Čepicích se v podstatě nedělo nic zásadního. Narazil se sud, tudíž se točilo pivo, přibyli "Lincáááácíííííííí" a Agentplus (Martin), jenž se nalodil k eRmanům, bratři Hosnedlovi (Stancek a Vlada) lacině strávili v kempu jen noc a ráno se se zcela nedostačující výmluvou ohledně pracovního vytížení vypařili, sušily se mokré svršky i spodky, stavěly stany, krafalo se, částěčně se také spalo, nakupovalo, suchozemské stroje se přesunuly z bodu C do bodu D, pilo se a pojídaly klobásky, klobásky, rohlíky, klobásky a klobásky, děti do toho troubily na houkačku v dodávce, Sazi hulákal, Klárka se starala poctivě o tatínka, opékaly se boty, s Flower ve stanu si cca ve čtyřech až pěti hráli na doktory, já se blbě řehotala a Davísek to všecko točil. Viz video níže.
Brzy ráno jsme vstali, nasadili lodičky na vodičku a vyjeli dále směrem na Horažďovice. Ti kdo byli první den neustále ve vodě, si počínali ... no jako by se narodili s pádlem v ruce, jak také jinak!!! Zato my s Davísem jsme se málem cvakli hned po vyplutí a potom ještě víckrát měli co dělat, abychom zůstali nahoře na hladině. Asi to bylo větrem, nebo nějaká mazácká kletba možná =-)
Cesta probíhala zvesela, lodičky se k sobě družili, v družné zábavě se točily, všichni se veselili, kamarádili, pít už nebylo moc co a sud se na loď nevešel, naštěstí pro nás některý prozíravý člen natočil do petlahve. Lincáááácíííí za všeobecného obdivu předvedli dokonale efektní sjezd jezu. Dočkali jsme se už jen několika zábavných momentů. To když pánové z "čepicové" posádky brzdili při jedné pauze tak mohutně a tak se hrnuli ke břehu, až při tom parkování převrátili svoji kanoe a posléze při další zastávce pan ředitel, který se nám tak vehementně snažil pomoci ze břehu, abychom se snad nenamočili, do téže vody sám zhučel, když se postavil na mokrý, velice slizký, silně svažitý betonový dílec. Pokus o sjezdy všech dalších jezů zůstaly bez výsledku, neb veškeré lodi se na oněch zákeřně zaklesly. Počasí bylo příjemné, příroda krásná, voda ledová a atmosféra neopakovatelná.
Do Horažďovic jsme se dostavili všichni živi a zdrávi, lodě víceméně nepoškozené a sebedůvěra nepodlomená. Po obhlídce terénu pan ředitel demokraticky vybral útulné tábořiště na druhé straně toku, kam jsme se akčně za pomoci plavidel přepravili. Tady se přidala paní ředitelová. A sud byl zasazen do říčky, jako účinné chlazení i pro závist okolojedoucích vodáků. My s Davísem a dětmi jsme zde s osazenstvem strávili ještě několik dalších hodin a poté zbaběle prchli směrem domů a do práce a nechali další hodnotné zážitky na ostatních.
Video Škodateam na vodě (38.6Mb)
VAROVÁNÍ Následující záběry ukazují odhalená těla a padají v nich sprostá slova, takže by se na ně nikdo neměl dívat.
článek: Tadeáška, foto: Daves a Tadeáška, video a střih: Daves
|