Škoda 120S
![]()
ŠKODA 120S
Vždy, když se podařilo škodovce dotáhnout objem motoru k úrovni vypsané třídy, FIA hranici objemu zvýšila. V roce 1972 to donutilo továrnu homologovat nový vůz, který svým objemem překračoval 1150 ccm a umožňoval tak převrtání a zařazení do třídy 1300 ccm.
Dostal název Škoda 120 S, a i když nebyl dodáván tak odladěný jako Š 110 L Rallye, dával v základu velmi dobré parametry pro další práce úpravců. Vycházel stavbou ze seriové řady Š 110 L a LS.
![]()
Zásadní změnou bylo zvýšení zdvihu motoru ze 68 na 72 mm, což při vrtání 72 mm dalo objem 1172 ccm. Karburátor Jikov 32 DDSR a převodovka zůstaly původní. Spojka byla opatřena talířovou pružinou. Další významnou změnou (již osvědčenou a vyzkoušenou "zvenčí" na 110 L Rallye) bylo přemístění chladiče do přední masky. Zmenšil se sice zavazadlový prostor, ale stoupnul výkon, protože odpadl pohon ventilátoru.
Vůz byl homologován bez nárazníků a hrdlo větší, 58 litrové nádrže, bylo vyvedeno do přední kapoty. Stěrače byly doplněny ostřikovači.
Přístrojová deska dostala známou "kapličku" s otáčkoměrem do 8000 ot., tlakoměrem a teploměrem oleje. Podvozkové komponenty zůstaly beze změn, takže brzdy byly považovány za hlavní slabinu vozu. Elektronové disky kol 5,5 x 13" byly osazeny pneu Barum 165 SR 13 OR 6. Rozměry vozu: 3970 x 1620 x 1380 mm, rozvor 2400 mm, rozchod vpředu / vzadu 1280 / 1250 mm. Maximální rychlost 150 km/h, zrychlení 0-100 km/h za 16,4 s.
![]()
Pro soutěže se ladil vůz do verze 120 S Rallye. Základní ladičská kouzla, ostřejší vačky, větší sací ventily, dva dvojité karburátory Weber 40 DCOE 2, plnoprůtokový filtr oleje Pulorator a chladič oleje, obložení spojky Ferodo, sportovní tlumič výfuku a převzatá převodovka ze 110 L Rallye udělala z auta slušného dravečka. Vůz také dostal standardní soutěžní vybavení - rám, měřící přístroje a další potřebné věci.
Tento typ testoval Svět motorů v roce 1975 a naměřil u něj max. rychlost 153,8 km/h (se soutěžní převodovkou) a zrychlení 0-100 km/h za 14,7 s. Spotřeba jim vyšla na 12,35 l/100 km.
Špičkovou verzi představoval vůz startující v roce 1972 v Brně ve dvouhodinovce Mistrovství Evropy 1. divize. Motor byl převrtán na 75,4 mm a vyladěn na co nejvyšší výkon. Karburátory byly bez čističů vzduchu, motor měl suchou olejovou vanu a podvozek byl řádně přitvrzený, vůz maximálně odlehčený. O nějakém tlumiči výfuku nebyla řeč. Kola 5,5x13 dostala odpovídající pneu Dunlop Racing 4,30/11,50 - 13. Maximální rychlost se udávala 200 km/h. Vůz vynikal spolehlivostí, ale na zcela suverenní postavení Alfy Romeo GTAJ nestačil (to ostatně nikdo). Pokulhával i za Fiaty 128 Coupé a NSU TT. Jen díky odpadnutí všech přeladěných Fiatů a dalších vozů se dostal v závodě Jaroslav Bobek ze 14. místa v prvním kole na 5. místo v cíli.
Přehled parametrů jednotlivých úprav
| model | objem ccm | st. komprese | výkon
k / ot./min. | kroutící moment
kpm / ot./min. | pohotovostní
hmotnost v kg | | Š 120 S serie | 1172 | 9,4 | 64 / 5250 | 9,1 / 4000 | 795 | | Š 120 S Rallye | 1172 | 10,3 | 84 / 6000 | 10,7 / 5000 | 897 | | Š 120 S okruhy | 1286 | 11,5 | 120 / 7000 | | 780 |
Továrně připravované vozy vedené Žídem, Brunclíkem a V. Bobkem jun. řádily v Poháru míru a přátelství. Dobře jim sekundoval Jaroslav Kovář, Voltr, Vančura, Michl a Němec Thomas. Již v éře stotřicítek jezdili se 120 S Vojtěch a Martinovský. V domácím mistrovství měly konkureci v Adámkově NSU TT a Tvrdého Alfě.
![]()
V rally se na naší půdě setkávaly jen s neporazitelným Hubáčkem na Alpině 1600, mimo něj neměly konkurenci. Tovární zastoupení tvořili jezdci Žíd, Horsák, Jelínek a Blahna. Klubové týmy používaly toto nářadí ještě pro několik dalších posádek, např. v Barum teamu pro Z. Kece.
![]()
Vozy se vyráběly v letech 1972 až 1974, počet kusů nezjištěn.
|
