Kterak BRK k "Bledulce" přišel. - Vše o vozech Škoda. Tuning, závody, úpravy, srazy

Psal se rok 1961 a pan Horáček (dědečkův švagr) dostává poukaz k nákupu vytouženého sportovního vozu.

ŠKODA Felicia typ 994

· Ortodoxní koncepce (motor vpředu, pohon zadních kol )

· Čtyřdobý řadový čtyřválec OHV

· Vrtání / zdvih = 68 / 75 mm

· Dva spádové karburátory Jikov 32SOPb

· Obsah 1089 ccm3

· Kompresní poměr 8,4

· Spojka suchá jednokotoučová s nepřímým vypínáním

· Vodní chlazení s čerpadlem

· Zapalování dynamobateriové, palubní napětí 12V, ukostřen + pól.

· Převodovka čtyřrychlostní se zpátečkou , s synchronizací II. , III. a IV. převodového stupně. Se šikmým ozubením. Řazení pod volantem.

· Startér PAL 0,8ks nebo možnost spouštět motor klikou.

· 50 koňských sil při 5500 ot/min

· Karoserie oddělená od podvozku - ( páteřový rám ). Provedení Roadster 2/2+2 s lehkou plátěnou skládací střechou nebo druhou výměnnou pevnou (laminátovou střechou). Výroba AZNP Kvasiny

· Počet míst k sezení 2 + 2 nouzová

· Šroubovité pružiny na přední nápravě, vzadu svazkové ( listové ).

· Šroubové řízení (šnek)

· Brzdy přímé kapalinové , jednookruhové , bubnové na obou nápravách. Ruční brzda mechanická na zadní kola.

· Hmotnost 930 kg

· Maximální rychlost 130 km/h

· Spotřeba 9 l

· Zavazadelník 0,320 m3

· Pneumatiky 5.90 - 15"

Deník o BRKově Bledulce

Ovšem háček nastal tehdy, když zjistil, že nemá dostatek finančních prostředků k nákupu. Do věci se vkládá BRKův dědeček – živnostník disponující potřebnou částkou a sepisuje plnou moc k převzetí vozidla. Na základě plné moci k převzetí vozidla jej dědeček vykořisťovatel kupuje v únoru roku 1961.

Deník o BRKově Bledulce

V této chvíli se vozidlo de facto stává majetkem BRKovi rodiny. Slouží k nedělním výletům nebo významným akcím jako je nákup kalhot v 50km vzdáleném větším městě. Pak zatoužil BRKův otec a strýc státi se řidiči motorového vozidla a vlastně 70% veškerých najetých km zvládají sami. Dál se s autem až tak moc nedělo, otec si pořídil rodinu, strýc rovněž a „má milá“ byla uložena pod plachtu do garáže. Vyjelo se s ní tak 2x do roka a dost. Po smrti strýce se s vozem nedělo už vůbec nic. Asi po roce jsem se ho ujal já .

Píše se tedy 17. květen 2005 a BRK má plnou hlavu maturity a plnou hlavu auta, které mu bylo nabídnuto asi před 2ma měsíci. Ve středu rychle odmaturoval, vysvědčení i s vyznamenáním hodil do šuplíku a spěchal za tetičkou „okouknout“ brzdy, protože prý (dle otce) byly naprosto tuhé, když s tím naposledy jel – do té doby jsem to auto vlastně nikdy pořádně neviděl, bylo pro mě „tajemstvím“ pod plachtou.

Auto opravdu brzdilo pořád a vlastně vůbec.

„Hodil“ jsem tedy pod diferenciál panenku a jal se vykuchání brzdových prasátek ze zadní nápravy. Samozřejmě, že se naplnilo mé očekávání - místo brzdové kapaliny kaše a prasátka vyrezlá a děravá, plná hnoje. Jsou tam „pětadvacítky“, nedají se skoro sehnat a když, tak za těžký peníz.

Posadil jsem se v garáži na „kýbl“ a potichu plakal asi 5 minut, ale pak jsem si říkal „máš na to všechno, jen to nech někde „vyhonovat“. Po poradě s otcem jsem tryskem pádil na své „hyjeně“ se zadními prasátky v batůžku do Jablonce, kde jsem je nechal tedy vybrousit.

Do prasátek jsem koupil nové gumy „na žlutou“, vystrouhal nové pístky z duralu a zadní prasata byla rázem jako nová. Totéž se opakovalo na předku. S tím rozdílem, že přední bubny byly plné vazelíny. Zkrátka „štauferky“ na předních nábojích byly hodně používány :D .

Jednookruhový brzdový válec byl kupodivu zdráv a tvářil se přátelsky. Po čtyřdenním zápasení s brzdami a náboji kol jsem rychle nalil „žlutou“, odvzdušnil a konečně auto pustil na zem.

V půl devaté večer přišla ta dlouho očekávaná chvíle, ruce se mi klepaly jako největšímu alkoholikovi na světě, studený pot na čele.

Nervozita jako na prvním rande.

Otvírám kapotu – „napumpovat“, sedám dovnitř otočím klíčem, kontrolky se rozsvítily a NIC.

Se spínačkou dál otočit nešlo – má to jen jednu polohu – bože co to je? Otec na mě křičí „tak už to nastartuj“ ---- „no jo ale čim?“ (nikdy jsem v tom autě nejel, takže mě nenapadlo ani ve snu, že ty dvě „udělátka“ pod palubní deskou, co vypadaly jako topení, nejsou topení, ale sytič a táhlo startéru). Start se nakonec zdařil (ozvalo se něco takového

994 za studena (116.2kb) a začal zápas se zpátečkou. Dostat tam zpátečku je věc, kterou pochopí jen někdo, kdo takové auto má….“kdo to nemá v ruce ten to tam prostě nedá a nedá“. Nakonec jsem vyjel. První kilometr jsem měl dle otce naprosto melodramatický výraz. Něco takového jsem nikdy nezažil. Zhýčkaný z otcových dvoulitrových šestnáctiventilů, plných elektriky a všeho možného, jsem najednou seděl v něčem, co plavalo po silnici, mělo přehazovadlo prudkostí pod volantem, při razantnějším brzdění jsem to lovil od kraje ke kraji, vůli v řízení a podřazení na dvojku bez meziplynu, i když tam je synchron, se nekoná. Zkrátka toho večera jsem ujel asi 4km a naprosto jsem z toho byl „odvázanej“. Okamžitě jsem konstatoval, že kdo nikdy neřídil takové auto nikdy vlastně v autě nejel. Nasoukal jsem jej zpět do garáže a dohodl se na následující den, že si ho odvezu.

Noc na den D byla bezesná, asi 100x jsem se probudil a ráno v šest už jsem vartoval po kuchyni. Zaběhli jsme s bratrancem na půdu pro nějaké díly a hlavně plátěnou střechu, která se po 40ti letech na půdě jevila jako nová, což mi udělalo tak velkou radost, že jsem „patlal“ po půdě jako smyslů zbavený.

Deník o BRKově Bledulce

Tak takhle jsem ji dovezl.

A tady na tomto místě pokračovala série dalších odlaďování jako například natáhnutí nové palivové soustavy, protože stávající se jevila jako nebezpečná.

Výměna oleje se ukázala být taky velmi zábavnou, bo jsem si zvrhnul kastrol s olejem a způsobil jsem ekologickou havárii (kterou jsem poté napravoval Vapexem). Pravdou je, že to, co teklo z toho motoru, připomínalo olej z toho nejsprostšího dieselu. Samozřejmě v této chvíli bylo záhodno pokouknout na ventily. Nu zemědělské vůle mě nepřekvapily, ale to motorové bahno mě skutečně pocitem sucha, bezpečí a jistoty nenaplnilo.

Vykydal jsem tedy bahno a během sezóny olej vyměnil preventivně ještě 2x.

Seřízená, ohřátá a spokojená vrčí asi tak

994 ohřátá a spokojená (197.2kb).

Motor má na sobě v současné době +- 40tkm, takže věřím, že spolu ještě dlouho vydržíme.

Po těchto drobnostech spolu vyrážíme na první technickou, po cestě nás samozřejmě chytá liják, nikoliv déšť, ale liják. Zadřený motorek topení, a utržené táhlo od klapek proměnilo interiér v subtropický skleník, ztvrdlé absolutně nedoléhající a roztrhané stěrače mi víceméně kazily náladu a do toho všeho mi kolem okna tekl čůrek vody na koleno, takže jsem vypadal, jako když jsem to nestihl na záchod.

Na STK byla celkem sranda, protože pán evidentně vozidlo neznal….startér nenašel, rychlost se tam pokusil nějakou dát a vyrazil tak prudce, že do haly vletěl jako „mastnej“ papír do průjezdu. Méně zábavné ovšem bylo když posadil předek na válce, brzdy byly seřízené - po GO , ale jedno přední kolo nebrzdilo skoro vůbec. Nakonec říkám „není možný, venku je poněkud vlhko, asi tam bude voda – prošlapej to“. Tvrzení se ukázalo jako pravdivé a kolo opravdu začalo brzdit na výbornou. Cesta zpět už byla celkem klidná a po návratu jsem se věnoval opravě topení, respektive motorku, natáhl jsem nové táhlo, takže klapky klapkují a dokonce jsem něco spáchal i se stěrači.

O několik dní později jsem vyměnil i ostatní kapaliny, jako olej v převodovce a diferenciálu. Musel jsem bohužel koupit velký kanystr oleje typu „lesní med“, protože menší balení se nedělá, ale nevadí, neztratí se.

Další z věcí která mi nedala spát byla střecha, proto jsem odstranil Hardtop a namontoval plátěnou střechu.

Svezení o 100% úžasnější, nádherný zvuk výfuku je skutečně jak z první řady, je to něco jiného, člověk na svezení bez střechy není zvyklý a je to ohromný zážitek.

Deník o BRKově Bledulce

Jednou z priorit bylo samozřejmě opatřit -Testaci historického vozidla-. Ta proběhla naprosto bez problému, auto je opravdu celé v originálu až na drobné vady na laku a „tu strašnou umělou buchtu„ vzadu (mlhovka).

V podstatě týden na to jsem začal brousit problémové partie, vyklepal důlky a promáčklinky a došlo na lokální přestříkání a zaleštění.

Lak je tedy z 90% originál. Chromy jsou originální ze 100%. Teď už skutečně „Bledulka“ vypadala k světu.

Našly se ovšem i nějaké nedostatky v podlaze, které jsem taktéž eliminoval. Ve voze byl skvělý hever „šplhačka“. Zvedání se děje za jednu díru uprostřed auta, to by bylo v pořádku, kdyby se při spouštění ta strašná věc nad zemí nezasekla a netrhla celým autem. Tím došlo k prolomení podlahy a začalo tam zatékat, což v kombinaci s vynikající protihlukovou textilií, která byla nalepená na podlaze způsobilo katastrofu.

Všechno už vypadalo dobře, jen ta ohavná mlhovka mi hýbala žlučí, proto jsem „vyštrachal“ z domácího depozitáře jednu novou couvačku, ze které jsem učinil mlhovku .

Deník o BRKově Bledulce

Krásnej zadeček co? :-)

Okopáváky na prazích jsem řádně vyleštil.

Deník o BRKově Bledulce

Po tom všem se nějak přiblížil konec sezony 2005 a z „Bledulky“ jsem vytáhnul baterku, řádně natřel olejem, popřál jí dobrou noc a ukryl pod plachtu.

Zbytek "Bledulčina" osudu sledujte v deníku o BRKově Bledulce........

\| \|	[ Send to friend \| Printing version ]