Škoda 130RS plechový model

Protože máme málo práce na vlastních autech, což zcela nepopiratelně dokládá to, že na eRkilovi ještě od Běšin nemám ani lízátko ani blinkr ani mlhovky, zajeli jsme si k našemu slovenskému bratru zavařit vlečku.

Každý chvilku tahal svářečku.


Kdo neví, pro toho přikládám pár názorných obrázků.


A v době nucené nečinnosti jsem aspoň odstrojila předek. Je to žlutý, ale není to eRkil :-)


Trenčianský hrad jsme samozřejmě neviděli, ale zážitků jsme rozhodně zcela plní. Pro mě to byla dobrá praxe.

Neb aktualizací pomálu, mám alespoň jednu "veselou" historku z výletu.

Vyrazím takhle plně naložena a s kompletním potomstvem směr Kostelec n. Č.L., u Flory hopnu na kostky, auto zamrmlá jednou, podruhé, chcípne, otočí, chcípne, otočí a na samém vrcholu kopce blikne červená na semaforu a jak už to tak bývá, auto zdechne docela. Nesvítí, nebliká, netroubí. Bodejť by taky troubilo, když nás trouba houkačka opustila na eRZetě. Blikne zelená, blokuji jediný jízdní pruh, atmosféra houstne jako mlha v pohádce o Rákosníčkovi. Pán za mnou viditelně nervozní mě, to víte, blbá blondýna, přesvědčuje o nesporných výhodách odtlačení nepojízdného vozu na kopec do křižovatky. Blbost. Se značně zuřivým výrazem v tváři mu jemně vysvětluji, že kdyby si, k šípku, laskavě couvnul, mohla bych i já sjet a odstavit se na chodník. Pánové řidiči s inteligencí sobě vlastní pochopili bezvýchodnost nastálé situace a konečně nás objeli a velmi milí a vztřícní mládenci hovoříce anglickým jazykem mi na onen chodník pomohli. A pak už šlo vše snadno. Vyhnala jsem děti, odmontovala autosedačky, odkryla baterii a ..... drobná chybička se vloudila.



V tu chvíli mi došla celý rozsah nepříjemné pravdy, že všecko moje nářadí zůstalo u Davíska v Rapidu a ten je zrovna 200km daleko. Pravda mi došla, trpělivost, nadšení a šarm nikoli. Nakonec pomohla pevná česká koruna. Jako šroubovák se hodí výtečně.

Po implementaci všeho příslušenství, autosedaček i dětí zpět do vozidla, chvíli laborování s neodbytně seskakujícím kabílkem z cívky a za zvědavého přihlížení jakéhosi zřízence z Paláce Flora - já to chápu, krásný auto, slečna v mini - jsem hrdě nastartovala téměř na první otočení a s vítězoslavným skřípěním pneumatik vyrazila vstříc lepším zítřkům.

To že o pět kilometrů dál přehořel kabel mezi cívkou a karburátorem a přilepil se přátelsky k výfukovému potrubí, to už byla prostě a jednoduše jen taková drobná třešnička nakonec.

Vydražila jsem trabíkovi nový tlumič hluku topení (takhle se to vážně jmenuje).



Davísek mi sestříhnul video z RZ6 z os(t)udné Lehomi, kamera Brabiho děvčata
Skvělé!!! Díky moc!!

Jedno videjko od Stanleyho.
Druhý retardér, RZ5, čas průjezdu neznámý (zapsáno 1.30.??) (6.2Mb)

A pár fotek:

Tak. Je za námi další sraz v Běšinech, tentokrát Jaro 2008. Někdo si přivezl poháry, já pomuchlané plechy a protože cizí neštěstí chutná nejlépe, ráda se s vámi podělím o pár fotografií :-) Pokud byste snad měli nějaké fotografie nebo snad i video ze závodu, dejte mi vědět. Díky.

Tímto ještě dodatečně znovu děkuji své úžasné navigátorce Lucince z OSTRAVY, která se vůbec nebála a těší se na další závody. Další velký dík patří Jendovi od Škodateamáků, který mi ještě dneska v rekordním čase sehnal plechy a já mu mezitím od Klatov ujela.

Místo střetu nebo-li break point ... Lehom, RZ6/druhý průjezd (první ukončen na žlutý prapor), čas průjezdu: 2,14


eRečko eRkil před závodem


a eRečko eRkil po závodu


A takhle jsem jela domů, trochu jsme to v neděli ráno v kempu vytáhli, a opustila eRečko i Davíska v garáži a mastila do Prahy.


Jako bonus MMS přišedší mi cca v osm večer. Pasování za pomoci luxusního zeleného blatníku ohníváku.


Dlužno podotknout, že si připadám jako neschopná ženská, když sedím doma a nemůžu se na opravě podílet, aneb jak říkala paní od onoho plotu "Seš žencká, se máš držet vařechy a byl by pokoj, no né!"

Celkové ztráty činí především jedno pozinkované čtyřoké čelo schopné vyklepání, leč pozink vzal za své, blatník taktéž, jedna mlhovka neschopná ničeho (na burze ihned zakoupena další), pobouchaná vanička a podběh, rozlámané lízátko, několik stokorunek za plot a hlavně ... měděný nárazník, kterého želím nejvíce a maje už jen kousky v chromu, špatně lakovatelné, moc prosím ...
Měli byste-li někdo inkriminovanou polovinu nárazníku v mědi, ozvěte se, prosím, ráda vám od něho odpomohu!!!!

S jarním úklidem jsem upgradovala svojí rozkošnou poličku :-) Ve skutečnosti ovšem vypadá mnohem líp.

Víkend pryč, nový motor v eRku. Nedrží volnoběh, ale ty koně tam jsou, jen je osedlat. Zatím co jsem odstrojovala motor, Davísek vyměnil ramena s želvama za zavařený, to není práce pro holčičky. Příště ještě musím vyměnit přední pružiny a taky zimní Kopretiny za letní Apolla. Ať to strakáčovi sluší, jak se patří. Stihla jsem i běžnou údržbu, vyměnit bowden (lanko) k plynu, obejít auto s odrezovačem a základovkou, vylepit izolační materiál. Na pucování ovšem asi zase nezbyde čas.



Tady ještě zabíhá na stolici. Je to teda celkem nuda, ale co byste očekávali od motoru běžícího na prázdno.

eRkil probuzen ze zimního spánku, cca před 14 dny jsem namontovala přetěsněný a vyčištěný karburátor, dneska baterku a nastartovala, brzdy brzdily, gumy kvílely, auto hrabalo, akorát ten olej pořád teče. Utáhla jsem prsa a olejový filtr, snad to bude drobet lepší. Projela jsem se jen kolem pár bloků.

Jinak jsme byli s kamarádem protáhnout eRkilova známého.

K narozeninám mi přiletěl poštou DDSR od Myschaka.


A jeden dáreček od miláčka

Ježíšek nám přinesl i další velmi originální dárečky. Od mých rodičů, no neberte to :-)

Krásný dáreček do poličky mi přinesl zlatíčko Ježíííšek.

eRečko dostane pod stromeček nový 250ky pružiny

Zkusila jsem rozborku sborku SEDRa, třeba to po výměně těsnění pod víkem přestane přisávat vzduch.