Gapovo Felda

Nejsem si jistá, jestli jsem spokojená s kvalitou komaxitu. Čekala jsem rovnější povrch. Jestli někdo máte nějaký detailní fotky originálů nebo rady, budu ráda.

Připravila jsem zadní nárazník do základu.


Rozdíl.


Kolem pobíhala strašidla.


A výsledek. Teď leží v kůlně a nejspíš pomalu a jistě zelenají :'(

Opískovaná kolečka, čekají na komaxit.


A zadečky mlhovek v komaxitu. Už se těším až si je složím. Novou parabolku za tu osleplou už mám sehnanou.

Apolla, dnes ráno se odebraly do pískovny, tak uvidíme.


A budeme tužit a tužit a tužit.

A hned provedla rozborku.


Taková normální holčičí polička ;-)

Původce problémů na poslední eRZetě byl rozpadlý uhlík na víčku rozdělovače v kombinaci s pootočeným rozdělovačem. Ještě v sobotu večer jsem koupila otuzerský průhledný. Byla jsem poučena o nesmírných výhodách tohoto a dostala černej puntík, když jsem odvětila, že klidně může být fialový s růžovejma hvězdičkama, hlavně že je to víčko na rozdělovač.

Ze srazu jsem si přivezla moje vysněný Apolla. Vážně uvažuju investovat tu energii a udělat je origo černý s leštěnýma paprskama a límcem. Uvidíme po opískování. Ale to předbíhám.

A mlhovky k repasi.

Odskočila jsem si od sporáku, vlastně od trouby, pro druhé místo v kategorii N1.



RZ6 jsem dokončila s technickými problémy a ztrátou pouhých dvou vteřin na první průjezd taktak. Systém náhodných zážehů a tedy jízdu střídavě na 1-2-3 vyjímečně i čtyři válce nakonec eRko nezvládlo a poslední tři kilometry do kempu už jsem dojela na laně. Ale časovku jsem stihla!!!!

Dostala jsem nečekaný dárek, jmenuje se Sony CDX-L420V. Mám hodného muže =-)

Cestou na Běšiny, v Příbrami, se vysypal spojkový válec, přískoky jsem s eRečkem doklopýtala na čerpací stanici LPG, kam jsme měli namířeno. Odtud už jsme pokračovali na laně do garáže pro novej. Nahlas jsem proklínala všechny ty posměváčky, pod jejichž vlivem jsem část ND vyházela z kufru, mezi nimi právě i spojkový a brzdový válec. Díly z Davesovo eReSky se pomalu stěhují ke mně do eRkila ;-)

Při překládání věcí z auta do auta se objevila část palubovky, kterou jsem si kdysi odvezla ze servisní základny u S.D.G.


Na sraz jsme dorazili s dvouhodinovým zpožděním.

V neděli jsem se zabývala drobnostmi a zaměstnávala muže. Odstraňování malých závad ovšem zabere nejvíc času.

Palivoměr ukazuje stále plnou nádrž. - Kontrola plováku, výměna budíku palivoměru, 120kovej není tak pěknej, ale funguje. Levý přední blikač nespolupracuje. - Chybí kostra, kabel od houkačky řeší každý problém. Auto se občas kucká, střílí do vejfuku, lítají otáčky. - Zřejmě závada na rozdělovači. V koutku se zákeřně schovával vypadlý šroubek a nepravidelným přesýpáním působil chaos. Odstraněn. Upadlý kabel na čidle tlaku oleje, vzhledem k tomu, že jsem při vyvařování podlahy přišla o trubičku k budíku tlaku oleje, dost podstatná závada. Opraveno a dolit olej, bylo ho poskrovnu. Konečně zavařena sahara. Uvidíme jaký to bude mít vliv na chlazení. Po zkompletování auto nenastartovalo. Špatný kontakt na kladívku. Upraveno, opraveno, nastartováno.

Cesta do Prahy byla v pohodě, trošku jsem špačkovala, že to zavaření sahary příliš nepomohlo, když jsem ve 130 km/h v kopci zapínala topení. Potom mi došlo, že jedu o padesát víc než dřív :-D

Cestou do Hbit umřel kazeťák na rádiu, jsem si ho moc neužila :-/ Jinak se auto chovalo cestou přátelsky a vychovaně.

Kvůli plánované výměně tlumičů jsme eRkila postavili na veskrze profi rampu. Moc jsem jí, pravda, nedůvěřovala.


Vyndala přední tlumiče a seskládala nové.


Roztáhnout tlumič na potřebnou "sázecí" délku bylo vyčerpávající.


Hlavně že tam jsou!


Koupili jsme si hračku. Teda Davísek.


Předala jsem mu cenné zkušenosti, určitě byl hrozně moc rád. Při té příležitosti jsem si pořádně přestříkla zadní tlumiče. A zkompletovala.


Zadním se tam moc nechtělo, rampa byla moc uzká, nakonec jsem musela sundat držák a namontovat ho až na vsazenej tlumič.


Kdybych tak takhle pěkně couvala na zručnosti!!!!
Výsledek výměny tlumičů a večerní testovací jízdy? Mouchy na zubech, nový jsou prostě nový a tvrdší jsou prostě tvrdší :-D

Ve volném odpoledni se mi po dlouhých týdnech nečinnosti podařilo usednou do auta, nadrátovat a obnovit interiér. Sestava kupodivu opravdu hraje!!! Bohužel nemám ani anténu ani kazety, takže v době, kdy je auto v pohybu, nehraje.

Taky jsem vytahala koberce, neb v autě byla zase potopa. Ale vpředu už mi asi nepoteče, onehdá jsem přišla kudy mi zatékalo.

Připravila jsem si kabely pro zapojení rádia, které mi věnovala moje milá sestřička Moth, když seznala, že nebude její hundertku kazit takovou novodobou mašinkou. Akorát jsem je hodila na sedačky, víc jsem nestihla. Auto je od odjezdu z dovolený pořád v podstatě ve stejném stavu, tak trochu vybydlený.

Den desátý

Vůbec se mi nechtělo vstávat, leč stav vozu vyžaduje brzký návrat do práce. Hned zrána pokračuji s kompletací auta. Časový press hodinu od hodiny sílí. Prvně jsme sundali eRku kolíbku, auto jsem zvedla za trubkáč a drobet se mi sednul nad trubkou práh. Škatulata hejbejte se s koly, hlavně je potom nezapomenout utáhnout!

Připojit baterii, boj s výměnou fabky na spínačce jsem prohrála, nemaje adekvátní kus k záměně, nadále budu startovat šroubovákem :-( Nalít chlazení, kontrola oleje, ještě bez sedaček navrrrčet. Po chvilce přemlouvání se chytil. Páčky páčkují jak mají. Třikrát sláva!!! Začínám dooblékat interiér.


Natáhla jsem koberce, vrátila sedačky. V období dešťů jsem si stačila stáhnout náhradní vrtuli (tu poslední jsem na Běšinách věnovala).


Zavařila jsem zalomený držák věnce vrtule. Pochopitelně mi navařená podložka vyšla šejdrem takže ještě odvrtat přebytečný materiál a nahodit chlazení. Někde mi začal ukapávat olej, problém nacházím na záslepce trubičky tlaku. Po zatáhnutí teflonovou páskou je vše ok, jen zavařená matice v jednom místě nepatrně prolíná.

Pásy. Kapitola sama pro sebe. Sbíráme se a jedeme do Kamýka poctivě si ukrást Davísovo z jeho bývalého éRa. Po namontování na stranu spolujezdce zjišťuji chybějící zacvakávátko. To už jsem nervozní jak ženská, což práci rozhodně neulehčuje. Měním za starší pás, sice nechodí a nevejde se ale lepší než nic. Druhá strana už jde lépe.

Tapecíry a část výbavy se přesouvá do kufru. Neměla jsem páječku na naletování fastonů a znovu tapecírunky sundavat nebudu. Vršíme do auta zbytek věcí, karburátory, dětské sedačky atd. až témeř není vidět ven. Vyrážíme směr domů.

Auto nebrzdí, po našlapání se trochu lepší. Za první ostrou zatáčkou se mi rozkmitá podvozek. A modří už vědí! Stavím, děkuju bohu že je klíč na kola navrch a dobře dostupný. Ještě dolít brzdovku, asi se ulila, když byl eRkil na boku.

A to je konec pohádky a zase budu chvíli holčička =-)

---

Zde na konci celého týdne musím složit díky mému jedinečnému muži za obrovskou trpělivost, podporu, rady i nějakou tu pomoc, když bylo nejhůř. Děkuju!!!

Den devátý

Vykryla jsem interiery za účelem stříkání podlahy. Zkouška nové stříkací pistole proběhla úspěšně, ačkoli dlužno podotknout, že jsem si dost nadávala, že jsem to nevzala raděj štětcem.


Na vnitřní podlahy jsem zlikvidovala celou plechovku nitrokombinace. Výsledek je středně pochybný.


Prší. Vyrážím do auta hledat kapičky, potůčky, čůrky a spol. Vzadu pouští těsnění, budu ho muset objet silikonem celé, vpředu mi stéká voda od kufru přes plechy pod palubkou po náhonu tachometru na tunel a podlahu.

Vytáhla jsem z tunelu páčky a kompletuju jedny dokonalé. Při té příležitosti měním zaseklý bowden sytiče. Nesnáším bowdeny!!!!! Celou maškarádu vstřebávám do vozu.


Abych si zpříjemnila práci, navařuji druhý držák navijáku pásu na již nalakovaný práh. S fričkou se tam nedá dobře dostat, co se dá dělat. Provařila jsem i onen starší (u řidiče) z původně nepřístupných stran. A nabarvičkovala.


Do pozdní noci skládám zadní část interieru, těsnění dveří a nový přívod mínus na baterii.


Při podrobném zkoumání nedostatků jsem přišla na propálenou koženku na podběhu. Asi žhavá kulička, v tom místě jsem ničeho nevařila. Jsem unavená a je mi do pláče.