Gapovo Felda

Hurá, Máňa jezdí! Má po technické a dostala nové značky. Motor chytá na první škrtnutí a vrčí naprosto klidně a tiše (po tom, co jsem ho sešteloval) :-).

Rozhodl jsem se, že vzdám renovaci tohoto vozu, ale rozhodně se nevzdám stavby jiného. Takže sRšeň mě začal postupně po částech opouštět do náručí nových majitelů a já začal shánět další vhodný kus na stavbu dalšího ze škodováckých speciálů. :-)

Během sundavání dalších plechů se mi začal sen o eReSu vzdalovat. Začal jsem totiž zjišťovat, že sRšeň je tak shnilý, že už opravdu nemá cenu ho jakkoliv vyvařovat… prostě na tabák… :-(

Dalším krokem bylo odstrojování plechařiny, po kterém jsem chtěl začít s repasí kastle. Přední blatníky šly dolu bez použití nářadí... :-)

Od malička jsem měl rád techniku. Moje záliba se během času začala zužovat na auta, pak na značku Škoda, a nakonec na typy v rozmezí Š100 až Rapid136. Mým prvním vozidlem byla Š110L, kterou jsem si pořídil v mých 16 letech. Od té doby mýma rukama prošlo myslím že něco kolem deseti škůdek. Bylo to několik Š100 a 110, dvě eRka a dva Rapidy.

V srpnu 2003 jsem poslední škůdku prodal, protože mě to nějak přestalo bavit, a čekal jsem, jestli mě začnou svědit ruce od nicnedělání. No, a za dva roky to nastalo. :-)
Už jsem si ale řekl, že konečně postavím auto, o kterém jsem snil od začátku – Š130RS. A začalo shánění vhodného adepta z řad eRek. V březnu 2006 jsem konečně sehnal eRko, o kterém jsem si myslel, že to je ono.

Začal jsem mu říkat sRšeň, dle zbarvení. :-)