Eidyho Kóča
Š110R - majitel: 0,16 Takhle to všechno začalo
aby auto mohlo takhle vypadat
Úpravy Kóčy: (Bylo několik stádíí a tohle je zatím poslední. Od té doby co si táta pořídil Feldu si dělám většinu věcí sám nebo mi táta (zatim) pomáhá.)
1)Podvozek: Přední náprava: Emková.
Vyztužená podle LA.
Strmý hřeben.
Pružiny tužší o 80% oproti sérii, volná délka 205mm.
Přitvrzené tlumiče HP, zkrácené pístnice.
Stabilizátor 18mm.
Vzpěra mezi tlumiči.
Vrtané kotouče a destičky DS2000.
Nastavena geometrie do „áček“ 0,7° a sbíhavost 3 mm.
Zvětšen záklon svislých čepů ze 6,5° na 8,4° pootočením celé nápravy v kastli.
Třmeny v červené barvě.
Pancéřované brzdové hadičky.
Zadní náprava: Emková.
Tvrdší silentbloky v ramenou.
Pružiny tužší o 60% oproti sérii, volná délka 230mm.
Přitvrzené tlumiče HP.
Nastavena geometrie do áček 0,5° a sbíhavost asi 1mm.
Bubny v červené barvě.
Pancéřované brzdové hadičky.
Převodovka: 4kvalt se SP 4,22.
Kola: NO NAME 14“. Šířka vpředu 6“ a vzadu 7“.
Rozteč 4x130.
Byly s nima šílený potíže, špatně udělaný sedla matic takže házely jako svině. No prostě děs. Teď už jsou v pořádku.
Pneu Firestone Firehawk 700 185/55.
2) Interiér: Posazený volant níž a blíž k řidiči (tedy mně) díky prodloužené lomené hřídeli (o 12cm). Čtyřbodové pásy.
Racingový volant 30cm v mikroplyši.
Zkrácená o dozadu ohnutá řadička.
Startování tlačítkem.
Imobilizér.
Sportovní pedály. Červený koberec.
Anatomické sedačky MTX.
Zadní sedadla pryč.
Spousta izolačního materiálu pryč.
Topení pryč.
Panel pod předním sklem v červené kožence.
Kufr vylepen koženkou.
Nádobka ostřikovače v červené barvě.
3) Exteriér: Červený lak Standox RAL 3002 a spousta kitu pod ním.
Přední spoiler upravený podle představ. Pruh na předním skle. Bílé přední blinkry.
Beskydky v barvě.
Chladič pod nárazníkem.
Nápis ŠKODA a 110R vlastní výroba.
Bezpečnostní spony na přední haubně.
Přední paraboly na H4.
Vzadu úprava na 4 obrysovky a 4 brzdovky.
Lehká úprava všech lemů kvůli kolům.
4) Motor: Zatím Fa 136.
Karburátor WEBER dif. 24 a 26mm.
Náporový chladič.
ETZ zapalování originál 70. léta s automatickou regulací.
Zkrácené sání.
Příčný výfuk.
Topení pryč.
Výsledek: Co se týče podvozku, zvláště po montáži tužších pružin to sedí na silnici velmi dobře. Je to jako motokára. Jsem moc moc moc spokojen.
Po namontování širších náprav, širších kol, rámu a výztuh, přidání vody do chladícího okruhu, 10 kg kitu a spousty nářadí a odebrání topení, zadních sedadel a izolace je hmotnost 858kg s 5 litry benzínu.
Rozchod vpředu/vzadu 1410/1360 mm.
Byl jsem již několikrát na Mosteckém okruhu a maximální spokojenost. Nechával jsem za sebou spousty novějších aut. Ne na rovinkách, ale v technických pasážích. Brzdy na poslední chvíli před zatáčkou, jinak pořád plyn na podlaze. Brzdy jsem neutavil, naopak. Po zahřátí fungují lépe. Zatáčky slidem, občas i s plným kontra. Prostě nářez. No spokojenost s celým autem. Vyhovuje mi řidičský styl jenž eRko vyžaduje. Tzn. pomalu dovnitř, rychle ven. Hlavně POŘÁD pod plynem. Dveřma napřed. Tak jak to jde jenom se zadokolkou.
Ještě bych chtěl říct jak je úžasný když se sejde škodovkář se škodovkářem. Taková parta se jinde na světe těžko hledá. Dovedou spolu kvokat hodiny o autech a nezajímá je nic jinýho. Prostě je to hodně bezva.
ERKAŘI VŠECH ZEMÍ, SPOJTE SE!!! eidy@centrum.cz
Historie: Auto jsme s tátou koupili o vánocích 98. Mně bylo 16. Byl to bezva vánoční dárek. Když jsem ho uviděl krčit se v kopřivách na dvorku, bylo moje. Vypadalo strašně a úchvatně zároveň. Cena 8000 Kč. Snesitelné. Můj táta, mimochodem mechanik s několikaletou praxí, povídá, že je tam „pár“ děr, ale to se zavaří. Pak ještě tady a támhle a bude to v pohodě. Jak bylo později vidět, trvalo vše trochu déle než jsme oba očekávali. Z několika týdnů se staly měsíce. Nejprve bylo nutné auto rozebrat. Jak z auta odpadávaly ( někdy doslova ) díly, bylo vidět, že bude potřeba vyměnit hodně plechů. Když zbyl holý skelet a půda, sklep a garáž byla zaplněná „zbytky auta“ přišla ke slovu „flexa“ a kladivo s majzlíkem. Táta rozhodl, že se pojede odpředu dozadu. Tak dobrá, řekl jsem, naštvaný, že se v dohledné době nesvezu, pokud někdy vůbec. Začalo se pěkně od podlahy. V kufru. Vykuchala se až k pedálům. Pravý přední podběh byl jako ementál a nebylo kde se chytit zdravého plechu. Řešení bylo jednoduché.Táta ho odsekal celý až ke sloupku. Fotka auta v této podobě bohužel nevyšla. Vypadalo vskutku „nádherně“. Přes inzerát sehnal nový podběh. Nejdříve správně zavěsit na řetězy tak, aby byl rovně. Pak přibodovat a přivařit. Levý podběh byl na tom o poznání lépe. Proto je „jen“ z 30% nový. Potom táta přivařil kufrovou podlahu, kterou jsme sehnali novou. Hlavní podlaha byla spíše průsvitná než plechová. Z eRka mohlo být ekologické auto jako mají Flinstounovi. Takže opět vysekat. Po podlaze prahy. A opět vysekat. Vnější i středové části. Prahy a středový tunel byly plné oříšků. Asi v nich bydlely myši. Ty, spolu se sedačkovými plechy držely skelet v této části „zrodu“ pohromadě. Střední části prahů jsme vyřízli doma a vnější části jsou upravené „stovkové“, protože eRkové nebyly zrovna k sehnání. Přešli jsme k zadním podběhům. Některá místa vysekat a vyvařit. Když bylo tohle „všechno“ hotové, navařil táta hlavní podlahu. Ta je pouze z tabulí plechu. Teď už zbývala jenom střecha. Co s ní? Můj táta to vyřešil originálně. Sehnal další eRko s některými zdravými plechy a hlavně zdravou střechou. Pak si „hrál“ s pilkou na železo a bylo to. Sesadit a přivařit. Během těchto „operací“ jsem pouze přispíval svojí troškou do mlýna. Občas něco podržet, když se při vaření kroutí plechy. Takže skelet byl jakž takž hotový. Na některých místech ovšem zbyl starý nátěr ( nebo spíš asfalt, co já vím ), proto jsem dostal letlampu, škrabku a šel jsem si „hrát“. To samé na blatnících. Ani jsem si při tom nezpůsobil otravu. Když byl skelet s plechy připraven, naložili jsme ho i s plechy na valník a odvezli do lakovny. Tam jsem mimochodem chodil o jarních prázdninách brousit, aby to bylo rychlejší a levnější. Garáž byla prázdná a začali jsme rozebírat nápravy a motor. To co z motoru vyteklo se vzdáleně podobalo oleji. Celý jsme ho rozebrali, vyměnili všechna ložiska a těsnění, zabrousili ventily a sesadili. Nápravy jsem dostal do „péče“ víceméně já. Rozebrat, vyměnit ložiska, ramena ( Mková ), silentbloky, natřít a sesadit. Nejdříve jsme z lakovny nosili plechy ručně po jednom a rozvěšovali je na půdě. Když jsme přivezli skelet, dali jsme ho na kozy, abych mohl natřít spodek. Jak jsem ležel pod „autem“ měl jsem barvu opravdu všude. Vše je natřeno jednou základem a několikrát tlumexem. Potom jsme kastli posadili na nápravy a už to šlo. Nasadit motor, natahat elektriku, přišroubovat plechy, nasadit skla, udělat interiér a ten zbytek. Auto bylo na světě. Všechno trvalo 14 měsíců. Kolik to bylo hodin nevím, ale víkendy od rána do večera a všední dny asi od 16 do 20 hodin. Jediné co se na autě porouchalo bylo to, co jsme nezkontrolovali. Tj. topení, které prasklo a měl jsem v autě bazén a převodovka kde se „očesaly“ zuby na dvojce. Jinak 100 % v pohodě. Z celkové práce jsem oddělal pouze asi 30 %, ale nyní je ze mě mechanik. Zbytek práce udělal můj táta, kterému moc a moc děkuji. Hodně nám pomohla babička ( táty ), která nás dost sponzorovala. Ale určitě bych měl poděkovat mámě, která to s námi vydržela tak dlouho. A ještě toho bude muset vydržet dost a dost. Před 2 měsíci si táta koupil k narozeninám Felicii. Alespoň má na spoustu měsíců zase co dělat. stav k létu 2000
Takový malý zamyšlení
Mít eRko (nebo jinou škodovku) je sen většiny z Vás, kteří čtete tenhle článek. Je to nádherné auto české provenience což, ještě vzhledem k době výroby, u „nenadšenců“ vzbuzuje na tváři usměv, někdy bohužel i posměch. eRko se dá popsat slovy-cituji svého kamaráda- „Erko je typický tím, že jeho design je lepší než jízdní vlastnosti.“. To je naprostá pravda, kterou se většina z nás snaží obrátit ve prospěch jízdních vlastností (tím nemyslím vzít kladivo a jít zmlátit kastli). Občas určitě každej z nás zapochybuje jestli má tohle snažení smysl, vzhledem k nemalým částkám, které investujeme do svého „miláčka“, a kvůli kterejm se občas musíme hádat s rodiči (většinou teda s mámou), holkou nebo s vlastní ženou. Ačkoliv sám před sebou si obhájím cokoli, spíš se divím, že to ještě nemam) Každej z nás se vydává vlastní cestou, jak mít co nejlepší auto. Stejně tak i já.
Nazdárek při dalším článku. Eidy
|