Pět tisíc není šestnáct 3 (SM1977)
Vytištěno z http://web.skodateam.cz/index2.php?&item=1404
Autor:
141555+2829 (1559347)Daves (Administrátor)
      
Vytvořeno: 10.02.2015 - Změněno: 10.02.2015

Pět tisíc není šestnáct 3 (SM1977)



V minulých dvou číslech (zde a zde) jsme otiskli materiál o naší návštěvě, související s předáním vozu zákazníkovi po větší opravě v Komunálních službách města Holice v Čechách. O vyjádření k celé záležitosti jsme požádali ředitele podniku. Jeho stanovisko přetiskujeme v nezkráceném a neupraveném znění.

S různými pocity jsme četli článek redaktora Měšťana o metodách práce našeho autoservisu v Holicích. Ten, kdo si ho přečetl, dospěl by k názoru, že naši technici, pracující v této provozovně, nejsou na místě, nejsou ochotní, jsou neodborníky, pohrdají zákazníky, snaží se zákazníky ošidit atd., prostě nejsou na svém místě. Lze připustit, že mají také nedostatky, že se jich mohou dopustit i ve styku se zákazníky, ale ne nikdy s úmyslem zákazníky poškodit. O tom, že jak oni, tak i celý kolektiv autoservisu dělají dobrou práci, svědčí mnoho pochval od zákazníků z celé ČSSR.
Vraťme se však k obsahu článku redaktora Měšťana, který jsme nejednou četli a snažili se nalézt jeho účel a smysl. Myslíme si totiž, že kdyby se nechal objektivně informovat od zákazníka, nebo měl zájem se nechat předem informovat i ze strany autoservisu, byla by se záležitost vysvětlila snadněji. Článek totiž záměrně přehlíží resp. neuvádí, co předcházelo vyzvednutí opraveného vozidla, že totiž auto muselo být do opravy přijato. A jak k tomu došlo? Vinou zákazníka Pečenky došlo k tomu, že na jednu opravu byly vydány dva zakázkové listy. Stalo se to tak, že 13.května 1976 se dostavil jmenovaný s požadavkem na nastříkání karoserie, přemontování karoserie, kontroly přední nápravy, přemontování řízení na levou stranu. Na tento rozsah byla zakázka přijata, nebyl v ní uveden termín provedení a dohodnuta cena za opravu. Podruhé byla přijata 9. srpna 1976 s obsahem: vyměnit karosérii, rekonstrukce na levostranné řízení, dodán mech. sytič s tím, že termín provedení byl stanoven na 31.srpen 1976 a předběžná cena opravy stanovena částkou 5000 Kčs. Jak došlo k tomu, že jedna zakázka byla přijata dvakrát? Při prvním přijetí si dodal zákazník karosérii s tím, že ji nastříkáme a až bude nastříkaná, vyzveme ho k přistavení a nebyla stanovena cena. To bude doplněno při přistavení vozidla, kdy předloží zákazník rovněž zakázkový list. Takto se dohodl se zákazníkem Karel Jansa, vrchní mistr. Když se dostavil po druhé do autoservisu zákazník Pečenka a přistavil vozidlo k provedení opravy, nebyl přítomen K. Jansa, a proto jednal zákazník s přijímacím technikem Zd. Sušilem. Tomu však neřekl, že zakázkový list je již na zakázku vystaven a že ho má, ale nechal si vystavit zakázkový list nový. Tak byla jedna zakázka přijata dvakrát, z toho poprvé byla přijata neúplně. Zákazník nejednal v tomto případě upřímně a nejednal ve smyslu předchozího ujednání. Co tím asi sledoval? To se ukázalo poněkud později.
Bohužel velkorysost a důvěřivost přijímacích techniků při jednání se zákazníky a představa, že všichni zákazníci jsou charakterní, se někdy nevyplácí. Nepopíráme, že se přijímací technici dopustili chyby v tom, že neuhlídali na dílnách, aby oprava byla provedena jen v rozsahu uzavřené objednávky, že bylo provedeno mnohem více a že to zjistili v době, kdy vyzvali zákazníka k převzetí vozidla. V této fázi se domnívali, že zákazník zaplatí vyšší cenu, když zjistí, že na vozidle bylo provedeno skutečně více a že vlastně vnější vzhled vozidle představuje úplně nové auto. To se však nestalo. Zákazník nebyl ochoten zaplatit vyšší cenu, chtěl zaplatit předběžně stanovených 5000 Kčs, případně zvýšit ji o 10%, avšak chtěl opravu v hodnotě za témět 17 000 Kčs. Nedošlo k převzetí auta a mezitím byla oprava provedena v rozsahu uzavřené objednávky, tj. některé věci, které zákazník nepožadoval v objednávce a které nehodlal zaplatit, byly demontovány a nahrazeny díly původními. Tak bylo zabráněno tomu, aby došlo na straně zákazníka k bezdůvodnému obohacení na úkor socialistické organizace.
To se nelíbilo zákazníkovi a je podivuhodné, že se to nelíbilo ani redaktorům Světa motorů, a tak se ujali tohoto případu. Protože uveřejněný článek používá v nejednom případě výrazů a formulací, které měli někteří pracovníci našeho podniku použít při jednání s redaktory SM, nebo jejich jednání charakterizují, rozhodli se „pětadvacetiletý" přijímací technik, kterým je Zdenek Sušil, „padesátiletý" přijímací technik (vrchní mistr) Karel Jansa i ředitel podniku Miroslav Horák, dát k dispozici svá vyjádření, v němž uvádějí, jak oni celý případ vidí a cítí a jak se ve skutečnosti udál a žádají otištění v plném znění.

„Pětadvacetiletý" přijímací technik Zdeněk Sušil k celému případu uvádí:
Jednoho dne, bylo to 9. 8. 1976, dostavil se do naší provozovny starší muž, který se mi představil jako pan Pečenka. Sdělil mi, že má u nás svoji karoserii a požádal o její přemontování na vozidlo, které přivezl. O tom jsem již věděl, neboť jsem pana Pečenku k přistavení vozu vyzýval telegramem. Na zakázkový list jsem napsal výměnu karoserie. Dále si pan Pečenka objednal rekonstrukci z pravostranného na levostranné řízení a namontování mechanického sytiče. Tyto požadavky jsem rovněž napsal na zakázkový list. Termín dokončení opravy jsem stanovil do jednoho měsíce, předběžný odhad zněl na Kčs 5000.- Další podrobnosti jsme spolu neprojednávali, neboť pan Pečenka mě ujistil, že celou záležitost již projednal s mým kolegou, který o tom ví a taktéž on - pan Pečenka, je o tom informován. Převzal jsem proto vozidlo na parkovišti a odvezl jej na odstavnou plochu. Potom jsem zavolal mechanika, aby vůz převzal. Když jsem odcházel od vozidla, viděl jsem, že pan Pečenka vchází do servisu a jde k vozidlu. Nevěnoval jsem tomu pozornost, neboť pan Pečenka na mne po celou dobu jednání působil jako stálý zákazník, který se s ostatními zaměstnanci naší provozovny dobře zná. Já sám jsem toto nemohl posoudit, neboť pracuji v servisu krátkou dobu. Z povzdálí jsem si všiml, že mechanik s majitelem spolu o něčem hovoří. O čem spolu mluvili, to jsem se dozvěděl až mnohem později. Pan Pečenka si totiž doobjednal ústně, přímo u mechanika další opravy a to slovy: „vyměňte vše, co bude třeba", aniž by si toto rozšíření objednávky nechal zaznamenat do zakázkového listu. Tím skončila první návštěva pana Pečenky v naší provozovně.
Při druhé návštěvě se dostavil pan Pečenka, jehož jsem si pamatoval, v doprovodu tří mužů, které jsem neznal. Zeptal jsem se ho, co si přeje a on mi řekl, že si přišel pro vůz a předal mi dva zakázkové listy. Oba byly psány na pana Pečenku a jeden z nich jsem psal já. Bylo na něm napsáno: výměna karoserie, rekonstrukce řízení z pravostranného na levostranné a montáž mechanického sytiče. Odhad Kčs 5000,-. Na druhém, který psal můj kolega, byl majitel taktéž pan Pečenka a zakázkový list zněl: dodána karoserie, namontovat blatníky, celý lak, barva 1001 - bílá. Tento zakázkový list byl bez termínu a bez odhadu! Zeptal jsem se pana Pečenky, zda bude platit. Na místo odpovědi pan Pečenka odstoupil od přepážky a jeho místo zaujali dva muži, z nichž jeden mi podával jakési potvrzení. Bylo vystaveno Státním notářstvím v Pardubicích a uvádělo se v něm, že paní Pečenková složila u Státního notářství v Pardubicích částku Kčs 16 000,- na opravu vozu. Po té se mě vousatý pán, který se později představil jako pan Měšťan, zeptal, zda-li je vozidlo připraveno k převzetí a zda-li jej vydáme. Odpověděl
jsem mu že vozidlo není schopné provozu na silnici, protože nemá přední blikače. Původní blikače ze staré karosérie nebyly k použití, protože plexisklo blikačů při demontáži zrezivělých šroubků popraskalo. Poté jsem pana Měsťana informoval, že přední blikače MB 1000 - staré provedení, jsme neměli víc než půl roku a nejsou normálně nikde k sehnání. Na dotaz pana Měšťana, jak by se blikače daly nenormálně sehnat, jsem mu odpověděl, „že by za stovku někde pod pultem možná byly". Jeho okamžitě nabízenou stokorunu jsem odmítl se slovy, že takové věci u nás neděláme. Po té se do diskuse zapojil i JUDr. Friml a oba žádali vydání vozu. Způsob jejich jednání, kladení otázek, přijímání odpovědí a jejich vysvětlování byl velice pozoruhodný. Místy jsem měl dojem, že na ně mluvím cizí řečí a oni mi nerozumí (nebo snad nechtějí?). Z toho důvodu jsem později s těmito pány přestal diskutovat a odpovídat jim, neboť jejich dvojsmyslné si vysvětlování mých odpovědí ve mě vyvolávalo pocit nejistoty a měl jsem obavy, že to, co řeknu, se nakonec obrátí proti mně. V tomtéž duchu vyzněla i pozdější reportáž pana redaktora Měšťana, ve které úmyslně opomíjí uvádět ve větách některá slova, která pak dávají větě úplně, nebo z části jiný význam (viz záležitost se stokorunou). Celé jednání bylo ze strany pana Měšťana velmi dobře připraveno a měl jsem dojem, že pan Měšťan ví dopředu, co na jeho otázku odpovím. Při tomto jednaní zůstával majitel pan Pečenka zcela mimo. Stál opodál a nezúčastněně přihlížel jednání. Když jsem se s panem Měšťanem a JUDr. Frimlem nemohl dohodnout a další debata ztrácela na významu, řekl jsem jim, že zavolám soudruha vedoucího, který s nimi bude dále jednat.
Po další neplodné diskusi v kanceláři vedoucího, při které na nás pan Měšťan přivolával státní kontrolu a JUDr. Friml nás přirovnával k nemocnici, byt přivolán soudruh ředitel, který definitivně odmítl vydat vůz. Upozorňuji, že vozidlo nebylo z technického hlediska způsobilé provozu na silnici, protože nemělo přední blikače. Zatímní řešení, které jsme panu Pečenkovi navrhovali, tj. montáž blikače z typu Škoda OCTAVIE, majitel kategoricky odmítl. Jiný způsob odvozu automobilu ze strany majitele nepřicházel v úvahu a tudíž k předání vozidla nedošlo Je podivné, že pan Měšťan, motoristický novinář, neví, jak má vypadal vozidlo způsobilé provozu na silnici a klidně by nechal jet vůz bez předních blikačů 25 km, z toho 7 km v hustém městském Provozu. V tomto směru a připadá mu zrejmě osobnost zákazníka imponuje.
Poněkud jiný názor na osobnost zákazníka měli redaktoři Světa motorů po prožití jednoho týdne u benzinových pump a neváhali napsat reportáž, ve které "napomínali pana zákazníka", že dává malé zpropitné. Promiňte mi tuto malou úvahu, která se však přímo vnucuje. Tím skončila první návštěva pana redaktora v Holicích. Při druhé návštěvě pana redaktora v Holicích, kdy přijel s celým štábem, jsem měl opět to štěstí a stál jsem u přepážky. Protože jsem viděl, jak zahýbají se zkušebním Fiatem 125P k servisu (zvláštní zkušební jízda), informoval jsem telefonem s. vedoucího i soudr. ředitele, kteří se neprodleně dostavili do servisu. Vozidlo MB 1000, ze kterého jsme ve vlastní režii demontovali a nahradili původními všechny součástky, které nebyly předmětem písemné objednávky, bylo připraveno k převzetí. Vozidlo, u kterého nebylo poháněcí ústrojí, tj. motor a převodovka, vůbec u nás opravováno, vozidlo, které mělo původní akumulátor, tj. akumulátor, s kterým k nám přijelo a jehož ošetření nebylo vůbec požadováno. Po kratší diskusi vedení podniku s panem redaktorem došlo k předání vozu. Vůz předával můj kolega, hlavní mistr, a já jsem byl přítomen. Zajímavý byl i celý zahajovací akt předání. Nejdříve si nás totiž fotoreportér L. Štětka vyfotografoval a potom se pan redaktor Měšťan dovolil, jestli nás můžou fotografovat. Zvláštní bonton! To asi proto, aby fotografie byly přirozené. Však se také L. Štětka spokojeně usmíval. Poté začal technik Beránek - zajisté nestranná osoba, přebírat vozidlo. Zjistil samozřejmé spoustu závad, které by při tak důkladné prohlídce zjistil i laik u nového vozu. Je však zajímavé, že nacházel jen samé rezavé a staré díly, že motor nechtěl naskočit, protože vyžaduje celkovou opravu a seřízení, že akumulátor nemá sílu otočit motorem, protože má již dávno prošlou životnost a jeho další nabíjení a ošetřování je bezvýznamné. Po důkladné kontrole vozu následovala zkušební jízda při které motor vozu, evidentně špatné seřízený a navíc studený několikrát zhasl a vlivem spatného akumulátoru nešel nestartovat. Na toto reagoval pan Měšťan tím způsobem, že zrežíroval dojemné roztlačení vozu před vraty autoservisu a pohotový L. Štětka vše důkladně vyfotografoval. Je pochopitelné, že celá tato inscenace u mne vyvolala úsměv na tváři.

Toť vše, co mohu k celé záležitosti uvést.

Odpověď na technickou zprávu technika Světa motoru pana Beránka:
S politováním musím konstatovat, že „padesátiletému technikovi" bylo ctí se poznat s tak populárním redaktorem panem Měšťanem a technikem panem Beránkem.
Vozidlo jsem předával dle rozsahu objednávky na evidenčním listě a přejímku prováděl „odborný technik" pan Beránek. Vozidlo jsem mu předvedl, odzkoušel a předal. Ve zprávě nikde neuvádí, že přijeli do našeho servisu neohlášeni, i když jsme je doporučeným dopisem žádali o uvedení data návštěvy. Tím se stalo, že vozidlo nebylo již předem připraveno, že světla nebyla předem přezkoušena (nesvítilo vlivem špatného kontaktu žárovky). Nikde se však také neuvádí že na první přejímku bylo toto vozidlo připraveno v naprostém pořádku, dle osobního sjednání pana Pečenky s našimi mechaniky „hoši, vyměňte mi vše, co je špatné, a co je třeba". Zřejmě si myslel, že zaplatí pouze odhadnutou částku 5000 Kčs a my mu veškerý materiál, který si sjednal „na ústa" dáme zdarma. Z tohoto důvodu byly zpětně veškeré díly demontovány a vozidlo předáno dle písemné objednávky. Toto na vysvětlení, proč nehouká houkačka (původní - vadná), proč jsou zkorodované nárazníky, paraboly a proč topení bylo v demontovaném stavu (stará topná vložka dodána s vozidlem poškozená a námi dodaná nová byla opětně vymontována). Dále pan Beránek neuvádí, že nám tvrdil, že zrcátko bylo dříve připevněno na levých předních dveřích řidiče a že není originální osvětlení poznávací značky. Na mne působí dojmem, že k technikovi má velmi daleko, neboť takové tvrzení by neměl vůbec vyslovit. Další perličkou pana Beránka je tvrzení, že volant s tyčí řízení nejde jako celek z vozidla vymontovat. Volant má totiž utržené záchytné drážky pro uchycení stahováku volantu a tím jsme byli nuceni vymontovat volant s tyčí jako celek. Protože i spojovací tyče řízení jsou původní, je volant v původním stavu jako před přistavením vozidla do opravy. Byli bychom rádi, kdyby pan Beránek jednou k nám přijel a předvedl nám odbornou demontáž korodovaných dílů, aniž by je poškodil. Mohl by u nás pobýt i delší dobu, neboť dle jeho vědomostí by mu delší praxe v žádném případě nemohla uškodit. Mohl by si u nás ujasnit i pojem láhev od piva, neboť zřejmě nezná láhev po minerální vodě. Podle mého názoru však baterii pana Pečenky voda nezachrání. Baterie je nejméně tři roky stará, víčka článků vylézají směrem nahoru, což konstatuje konec životnosti baterie. K hodnocení kvality laku karoserie. Nemůžeme si ujasnit smysl věty pana Beránka: „pod vrchním lakem nebyl nikde vidět anti vibrační nátěr, standardně používaný výrobcem." Nám je technologie stříkání vozidel naprosto známá a také podle ní všechny operace provádíme. A pokud i snad pan Beránek nezná, rádi mu jí sdělíme. Pan Pečenka si objednal pouze přestříkání povrchu karoserie od základu, tj. za Kčs 2010.-. V této normě není však nikde obsažen nástřik antivibrační a anti-korozní hmotou. Nechceme se chválit, ale myslíme si, že prováděné nástřiky karoserií v našem servisu jsou dobré a cizími odborníky hodnoceny velmi kladně.
"Padesátiletý vrchní mistr"

Vyjádření ředitele podniku:
Jsem zvyklý jednat s lidmi a rád s nimi jednám. Naučilo mě tomu šedesát let života i 15 let výkonu funkce ředitele ve službách a další desítky let výkonu politických i veřejných funkcí. Přesto mé překvapilo jednáni redaktoru Světa motorů, jejich suverenita s jakou přistupovali k řešeni sporu, který vznikl na našem autoservisu, aniž by moli zájem se nechat lépe informovat i z druhé strany. Nakonec jsem se přesvědčil na své osobě, že pro řešení tohoto případu jsou dobré všechny způsoby, dokonce i používáni nepravd a výmyslů. Dost dobře to charakterizují naši přijímací technici ve svém vyjádření. Poněvadž jsem s redaktory jednal rovněž, dovolil si redaktor Měšťan popisovat mé jednání a vyjadřování. Nevím, proč se zdá redaktorovi divné, že jsem požadoval předložení plné moci, když chtěl přejímat cizí auto. To může přece ze své praxe i ze znalosti právních předpisů vědět, že to je normální postup a že nemusel čekat na vyzvání, aby plnou moc předložil. To měl učinit automaticky sám.
Nedomnívám se, že i můj postup při omezováni, resp. zakazování fotografování v autoservisu by měl být napadán, jako něco zvláštního. Jistě by k tomu nedošlo, kdyby soudruzi předem jednali slušně a požádali o fotografování předem. Přece nelze požadovat slušnost, uznání a vyhovění jen na těch druhých a na sebe nemít v tomto směru žádné měřítko. Pokud jsem měl připomínku k tomu, že 5 osob přijede přejímat vozidlo v pracovní době, myslím, že byla oprávněná. Předpokládám, že nebylo na místě, aby v pracovní době, dokonce až z Prahy přijeli soudruzi jako zástupci pana Pečenky. Je tato jízda posuzována jako služební nebo soukromá? Překvapilo mě v článku, že mi redaktor vkládá do úst suverénně to, co jsem neřekl, a co tedy nemohl ani slyšel. To mu však nevadilo, aby to uveřejnil. Zjistil jsem, že: „Já na ně zavolám Bezpečnost ...". Touto nepravdou a výmyslem redaktora jsem nesmírně překvapen. Zřejmě zašel ve své novinářské inspiraci daleko. Snad se mu to zdálo, když článek psal, nebo to potřeboval pro větší atraktivnost článku. Nevím, proč bych, na ně měl volat Bezpečnost, jak by mohla ona do tohoto případu zasahovat. Rovněž tak přímá řeč v článku: „Já s váma nemám co jednat... křičí na mne ředitel do telefonu," je nepravdivý a slouží jen k tomu, aby byl článek populárnější, avšak na můj úkor. Což to má smysl? Myslím, že redaktor se má držet faktů a dokázaných věci a ne se nechal unášet představami, které patří do románů, než do novin, kde může dojít k poškozování jména a cti občanů, snižování jejich autority atd. Tak, jako se to stalo v tomto případě. Proto požaduji aby se redaktor v tomto sméru omluvil.
Způsoby psaní, jak to užil v tomto článku redaktor Méšťan, odpovídají spíše metodám redaktorů buržoazních novin, než novin socialistického státu. V našem podniku nás navštívili
redaktori novin a časopisů a vždy jsme s nimi jednali velmi slušně a snažili jsme řešit dané otázky zodpovědně. Vycházeli jsme jim vstříc a dosud tak činíme. Vždy však přišli ohlášeni, uvedli problém řešení a pak měli k dispozici vše, co potřebovali. Případ redaktorů SM je v mé dlouholeté praxi ojedinělý a doufám i poslední. Zřejmě mají redaktoři SM pro svou práci jiné normy a metody a snad i přesvědčení, že jedině oni jsou správní a spravedliví, ti druzí se však musí podřídit.

Tolik tedy stanovisko ředitele KS Holice v Čechách a některých jeho zaměstnanců. Přesto, že jsme žádali o vyjádření pouze ředitele podniků, dostali jsme i stanovisko dvou přejímacích techniků. Stejně jako stanovisko ředitele, otiskujeme i jejich vyjádření v plném znění. I tak nás však mrzí, že se k celé záležitosti nevyjádřil i vedoucí servisu, který byl v obou případech přítomen v servise a jednal s námi.

Text převzat ze Světa Motorů 1977

Tak a kde myslíte, že je pravda? Napište do komentářů.

Jak na to reagoval Svět Motorů a jak se celý případ odehrával dál, se dočtete příště v pokračování

Výňatky z webu mohou být použity pouze v případě uvedení zdroje - www.skodateam.cz

Provozovatel srazů a www stránek :
eRman - Roman Schavel,
tel: 603569053, email: pošli email

Redakce a správa obsahu :
Tadeáška - Tereza Spilková,
email: pošli email

Programování a správa www stránek :
Daves - David Spilka,
email: pošli email